Zvířátka ve fitku.

Hello the internet.

Dneska to bude spíše má osobní zpověď o věcech, kterých jsem se stal v posledních dnech svědkem. Nevím, zdali je to mnou, tím, že jsem rozmlsaný z domovského fitka (Love you, IP fitness), kde mám možnost cvičit mimo otevírací dobu, tím pádem nevidím různé „nové“ techniky cviků, postupy při tréninku či různé formy rage - modu apod.
Možná je to i tím, že Kroměříž, je malé město a nevyskytují se tu stejná zvířátka jako třeba tady v Ostravě. Tak pojďme tedy na to.

Pseudotrenéři. Tahle zvířátka se rozmnožují závratnou rychlostí. Jejich běžnou kořistí jsou nic netušící cvičenci, kteří se dobrovolně oddávají napospas. Rituál, při kterém strategicky ničí svou oběť, je tak morbidní, že jej mohu zveřejnit až po 10 hodině večerní, takže prosím následující řádky čtěte až později.

Začíná to systematickým přetěžováním na izolovaných strojích, následuje špatné postavení při cvičení s volnou váhou, které je opraveno do ještě horší pozice. Mezi předně destruované svaly patří takové lahůdky jako je trapéz, či naprosto nepatřičně procvičované vzpřimovače.

Ale teď vážně. Musím se přiznat, že sám se nepovažuju za „výborného“ trenéra, který sežral veškerou moudrost světa a dále se nemusí vzdělávat. Právě naopak, vzdělávám se, snažím se doplňovat své nedostatky, rozšiřovat si obzory. Nejdůležitější věcí pro mě osobně je zdraví klienta (možná deformace ze školy).

Hodně mi „pomáhá“ studium fyzioterapie, kdy primárně o co se u pacientů snažíme, je dostat je do fyziologie (přirozený stav) a to ať při pohybu (např. procvičování rozsahů po výměnách kloubů), či různé pohybové re-edukace (pod tím si můžete představit správnou chůzi, což je docela věda).   

          

Nemám to těmhle pseudo-trenérům za zlé (vlastně mám a nenávidím je za to). Obviňuji „školy“, které si dovolí vypustit do světa takové lidi. Vím, že osobní trenér není fyzioterapeut, ale nevidím důvod, aby neznal to co já po prvním semestru. Nechci, aby znali všechny svaly latinsky + jejich inervace a spoustu dalších nepodstatných věcí. Ale sakra, nemůžu přece při izolovaném tricepsovém kliku nechat klienta při každém pohybu nahoru vystřelit ramena až k uším!!!!!!! Nebo při zanožování mít permanentně prohnutá záda!!!

A teď nějaké spotřebitelské rady. Jak poznám dobrého trenéra? Nijak. Bohužel neplatí to, že nejlepší reklamou je vlastní tělo daného pseudo-trenéra. Sám jsem moc dobrých trenérů nepotkal, ale jsou i výjimky. Ani nějaké dvě písmenka s tečkou před jménem (Bc.) nezaručí, že ten člověk bude kvalitním lektorem, trenérem (whatever).

Asi nejhorší věcí je, že pro každého pojem „dobrý trenér“ představuje něco jiného. A spousta lidí nepozná svalovou bolest procvičovaného svalu od přetěžování svalu sousedního. Navíc na otázku: „Má mě bolet tohle tady?“ pseudo-trenér vždycky odpoví: „Ano, proto to cvičíme.“ Přitom to může být počátek vašeho konce (přeháním, ale je potřeba vás vystrašit).

Osobně bych si trenéra vyzkoušel, šel bych s ním na trénink, záměrně bych cvičil co nejvíce špatně, jak to jde, aby to bylo opravdu výrazné a pozorně bych poslouchal, jakým způsobem mě opravuje, jak mě opravuje.  Potom bych se ptal jeho klientů, jsou-li spokojeni. Možná bych se zeptal na nějakou věc, že mi třeba kamarád ukázal nějaký cvik trochu jinak, jestli to takhle můžu říct, pokud bude reakce „Je to pí*ovina.“ Beru nohy na ramena (pokud to opravdu nebude hloupost), za předpokladu, že nebude, měl by pseudo-trenér být schopen vysvětlit rozdíl mezi tím a tím cvikem, pokud ne, alespoň přiznat barvu a přiznat se + přislíbit zjištění. Tak bych postupoval já.

Co vy? Máte nějaké zkušenosti s trenéry? Ať už pozitivní či negativní.