"Zničený trojbojař"
Hello the internet.
Dneska se s vámi chci podělit o zkušenosti ze školy.
/Hromadná panika a následný útěk od obrazovek/ Ne, nebojte, nechci do Vás
hustit nic z odborných předmětů jen se podělit o vidinou mého
nebohého těla po cca 3 měsících na téhle škole.
První cvika na předmětu s názvem Rehabilitační
propedeutika (šílený název přitom velmi jednoduché osnovy) dále jen REPP,
vypadaly asi takhle:
Všichni jsme se představili a řekli důvod, proč jsme si vybrali tuhle školu a jestli máme nějaké problémy. Nějak se poštěstilo, že jsem šel až poslední tak jsem si svou 15 minutovou přednášku mohl v klidu předpřipravit… Celé tohle velkolepé vystoupení jsem završil slovy, že nechápu, jaktože ostatní jsou tak moc zničení (dle jejich slov, kdy popisovaly jak toho bolí záda, tu bolí kotník, tu koleno) a já trojbojař, i přes každodenní vystavení enormním zátěžím jsem úplně v pohodě a nic mě nebolí. Naše doktorandka Eliška se na mě podívala a jen s úsměvem dodala „Uvidíme“.
Všichni jsme se představili a řekli důvod, proč jsme si vybrali tuhle školu a jestli máme nějaké problémy. Nějak se poštěstilo, že jsem šel až poslední tak jsem si svou 15 minutovou přednášku mohl v klidu předpřipravit… Celé tohle velkolepé vystoupení jsem završil slovy, že nechápu, jaktože ostatní jsou tak moc zničení (dle jejich slov, kdy popisovaly jak toho bolí záda, tu bolí kotník, tu koleno) a já trojbojař, i přes každodenní vystavení enormním zátěžím jsem úplně v pohodě a nic mě nebolí. Naše doktorandka Eliška se na mě podívala a jen s úsměvem dodala „Uvidíme“.
Pokračovalo se dál. Na další hodině jsme už začali něco
dělat. Zkoušeli jsme na sobě napalpovat (nahmatat) orientační body na lidském
těle (pro info. to je například olecranon nad ramenem, poslední krční obratel
atd.) To byl první okamžik, kdy jsme se začali všichni před sebou svlékat (ANO,
máme smíšené skupiny). Ale pryč od toho. Po té co jsem se ocitl bez trička a
kolega se mi snažil nahmatat něco přes má zatuhlá ramena, přišla k nám
Eliška. Když spatřila moje záda vyjekla strachem, propukla v pláč a
poslala někoho pro kněze, že ten člověk s námi dlouho nebude.
Ne, tak strašné to nebylo, ale opravdu se podivila nad tím,
že mě nic nebolí. A teď už k tomu co mi vlastně je. Mimo brutálně
přetížené svaly, které drží vzpřímenou polohu těla (tím brutálně myslím tak moc,
že mi nejdou nahmatat zadní spiny na pávni – to jsou jedny z orientačních
bodů co jsme se učili palpovat), mimo omezený pohyb v levém ramenním
kloubu, mimo špatně rozvíjený příčný břišní sval (část CORE), mimo zvýšenou
mobilitu v pravé kyčli a levém loktu, jsem úplně zdravý.
Samozřejmě jsem se z těch všech negativních informací
psychicky zhroutil, začal brát antidepresiva, kouřit trávu, nitrožilně si
podávat alkohol a abych si jen neškodil nasadil jsme testosteron a růsťák.
O tom jak to všechno řeším zase příště.
Díky za přečtení =) jestli máte chuť najdete mě na
instagramu @dadda_s =)
Cau
