"Lajf" report I.

здравствуй интернет

Přišel únor, skončilo zkouškové, začala škola. 

Během tohoto krásného ročního období, na které se všichni studenti těší, jsem já stíhal jen jíst, učit se a prokrastinovat (schoulený v klubíčku u filmů, seriálů). Teď už ale k reportu samotnému.   

       

Co nás čekalo? 5 zkoušek, pár zápočtů včetně nejnáročnějšího týdne během studia vůbec a to povinného (!!!)  lyžařského výcviku, který jsme měli hned 3. týden v lednu. Peklíčko.

Začal jsem pomalinku a první týden jsem si dal jenom 3 zkoušky a jeden zápočet. Jednalo se o zkoušku a zápočet z první pomoci (ano, uměl bych vás (asi) zachránit, třeba když se říznete, tak leukoplast umím nalepit perfektně), zkoušku z úvodu do kinezioterapie a rehabilitační propedeutiky.

„Ízy pízy“, rozjel jsem se pěkně. Áčko z „PPčka“ i z „UKINU“ mi dodalo chuť se učit. Ovšem u „Repek“ už se mi tolik nedařilo. Přiznám se, nevěnoval jsem studiu tolik času, kolik si problematika toho předmětu žádala, ale to jsem celý já. Další týden přišla biologie, které jsem se vůbec nebál, ale bát jsem se měl. Finální D svádím na špatný spánek a otravnou cestu do Ostravy. 

Nadešla hodina biofyziky. Zkouška, ze které jsem měl velké obavy, ale nakonec i po poměrně špatném výsledku z připouštěcího testu následovalo hezké Béčko.  

Potom přišel na řadu lyžák… Nekomentuji, ale všichni jsme ho zvládli ve zdraví, téměř. Největší poškození zaznamenaly hlavně naše játra a peněženky. 

Po lyžáku mě ještě čekal zápočet z fyziologie a anatomie. To jsou, pro ty, kdo se neorientují v zdravotnických předmětech, ty nejlepšejší předměty.

Fyziologie byla super, 650 možných otázek, které bylo potřeba zodpovědět, vypsat, vytisknout a naučit se. Po 3 probděných nocích a prospaných dnech jsem zápočet zvládl. 

Nastal čas anatomie. Naštěstí jsem měl z průběhu semestru nějaké základy, a tak bylo na čem stavět. Ovšem ty „základy“ byly velmi chatrné, a tak mi spousta věcí připadala nová, neznámá a co hůř, naprosto NENAUČITELNÁ. Hrůza. Celá příprava trvala od pátku do pondělního odpoledne, kdy jsme na 14:00 přišli na zkoušku. V naprostém klidu, bez jakýchkoliv plánů na útěk, přeložení termínu či sebevraždu, jsme čekali 2,5 hodiny, než se na nás dostala řada. 

Pak jsem si vytáhl svaly břicha, zasmál se, zvládl to a opil se.

Takové bylo zkouškové. 5 týdnů stresování, přejídání se, vytvoření závislosti na kofeinu, přesunu BMI do obézní populace.

Ale je to za mnou a nemůžu se dočkat na konec letního semestru.

Moje první fyzio aneb "jsem" v pořádku

"Zničený trojbojař"

Hello the internet.

Dneska se s vámi chci podělit o zkušenosti ze školy. /Hromadná panika a následný útěk od obrazovek/ Ne, nebojte, nechci do Vás hustit nic z odborných předmětů jen se podělit o vidinou mého nebohého těla po cca 3 měsících na téhle škole.

První cvika na předmětu s názvem Rehabilitační propedeutika (šílený název přitom velmi jednoduché osnovy) dále jen REPP, vypadaly asi takhle:
Všichni jsme se představili a řekli důvod, proč jsme si vybrali tuhle školu a jestli máme nějaké problémy. Nějak se poštěstilo, že jsem šel až poslední tak jsem si svou 15 minutovou přednášku mohl v klidu předpřipravit… Celé tohle velkolepé vystoupení jsem završil slovy, že nechápu, jaktože ostatní jsou tak moc zničení (dle jejich slov, kdy popisovaly jak toho bolí záda, tu bolí kotník, tu koleno) a já trojbojař, i přes každodenní vystavení enormním zátěžím jsem úplně v pohodě a nic mě nebolí. Naše doktorandka Eliška se na mě podívala a jen s úsměvem dodala  „Uvidíme“.

Pokračovalo se dál. Na další hodině jsme už začali něco dělat. Zkoušeli jsme na sobě napalpovat (nahmatat) orientační body na lidském těle (pro info. to je například olecranon nad ramenem, poslední krční obratel atd.) To byl první okamžik, kdy jsme se začali všichni před sebou svlékat (ANO, máme smíšené skupiny). Ale pryč od toho. Po té co jsem se ocitl bez trička a kolega se mi snažil nahmatat něco přes má zatuhlá ramena, přišla k nám Eliška. Když spatřila moje záda vyjekla strachem, propukla v pláč a poslala někoho pro kněze, že ten člověk s námi dlouho nebude.

Ne, tak strašné to nebylo, ale opravdu se podivila nad tím, že mě nic nebolí. A teď už k tomu co mi vlastně je. Mimo brutálně přetížené svaly, které drží vzpřímenou polohu těla (tím brutálně myslím tak moc, že mi nejdou nahmatat zadní spiny na pávni – to jsou jedny z orientačních bodů co jsme se učili palpovat), mimo omezený pohyb v levém ramenním kloubu, mimo špatně rozvíjený příčný břišní sval (část CORE), mimo zvýšenou mobilitu v pravé kyčli a levém loktu, jsem úplně zdravý.

Samozřejmě jsem se z těch všech negativních informací psychicky zhroutil, začal brát antidepresiva, kouřit trávu, nitrožilně si podávat alkohol a abych si jen neškodil nasadil jsme testosteron a růsťák.

O tom jak to všechno řeším zase příště. 

Díky za přečtení =) jestli máte chuť najdete mě na instagramu @dadda_s =)

Cau