Máte svůj plán?

Hello the internet.

Dovolte mi, abych vás v novém roce přivítal žhavým tématem. Tématem, které je velmi omílané vždy jen prvních 10 dní v novém roce.  Jsou to předsevzetí.

O předsevzetích toho bylo napsáno už tolik, že vám z toho musí jít hlava kolem. Ale zkuste mi věřit a ještě pokračujte ve čtení. Třeba se dozvíte něco nového.

Předsevzetí = odsouzení k neúspěchu

Určitě je vám všem blízké (buď z vaší vlastní zkušenosti, nebo zprostředkovaně osobou ve vašem okolí) předsevzetí typu: „ Chci shodit 50 kilo za 2 týdny! A pak naberu 10 kilo svalů za 5 dní!“ Možná jsem to trošičku s tou hyperbolou přehnal, nicméně chápete, kam tím mířím?

Nelze obecně říct, že všechna předsevzetí jsou odsouzena k neúspěchu. Já osobně však žádné předsevzetí nemám. Co ale mám, je plán.

I am a P.L.A.N. guy.

Kam až má paměť sahá, vždy jsem měl plán. Na střední jsem přišel ze školy a udělal si plán, co musím za odpoledne stihnout. Před maturitou jsem měl plán, jak se vše naučit. I teď mám plán. Plány jsou důležité. Plány řídí můj život. Jsem plánovač.

Okey.  Zase trochu přeháním… Na druhou stranu, mít plán je podle mě rozumnější, než mít předsevzetí. Co pro mě plán znamená? Vím, jaké kroky musím udělat, abych si mohl položku odškrtnout. Předsevzetí jsou pro mě většinou jenom prázdné pojmy.

Uveďme si příklad předsevzetí a pak to, jak z toho udělat plán.

Předsevzetí: „Chci shodit 10 kilo.“ 

Ideální je vylepit si obrovský plakát na lednici, abyste vždy, když ve 3 ráno dostanete hlad, měli ještě větší pocit beznaděje, než byste normálně měli, což vede k postupnému odsouvání předsevzetí někam do koutků vaší mysli, až tu myšlenku úplně vytěsníte a vzpomenete si na ni v následujícím roce, zklíčeni, že jste se svou váhou vůbec nic neudělali. Sounds familiar? Upřímně? Mně jo. A nestydím se za to, každý někde začínal.

Tak teď konečně, jak bych vše vyřešil já! Protože jsem vždy byl performance athlete (výkonnostní atlet (jestli se tomu dá u mých „výkonů“ tak říkat)), soustředil bych se na úplně něco jiného, než váhu. Samozřejmě je váha také důležitým faktorem, ale prioritu bych udělal z pohybové aktivity, kterou dělám.

Nemá smysl chodit do fitka.

Přesně tak! Nemá to pro vás smysl, pokud je fitko jenom prostředkem vašeho mentálního sebe-mučení, nenávidíte každý kousek tělocvičny a už vůbec ty zpocené lidi všude okolo, fuj hnus!

Pokud jste spíše outdoorový nadšenci, jezdíte rádi na kole, běháte nebo chodíte na túry, proč byste sakra měli být zavření ve fitku? Jasně, pokud je venku – bžilion °C (jako právě teď), je příjemnější zvolit nějakou indoor aktivitu, než se vystavovat mrazům, ale záleží na každém.

Priorita číslo 1!

Namísto toho, že chci shodit 5 kilo, bych si dal (pokud se vžiji do role nejmenovaného rodiče), že chci ujet 50km na kole pod (co já vím) 2 hodiny. Ha? A jak toho docílím? No, sednu na kolo, ,,vybleju¨ plíce a dám to za 2 hodiny a 35 sekund. To asi není ta správná cesta. Lepší variantou je zvolit tréninkovou frekvenci. Řeknu si třeba, že týdně bych chtěl vyjet alespoň 2x. A každý týden najet alespoň 100 kilometrů.

Posledním bodem správného plánu je zhodnocení situace. Naplánuju si, že na začátku března bych chtěl být cíli blíž a tak se otestuju. Pokud splním cíl (50 km pod 2 hodiny), zvolím cíl jiný a tomu i přizpůsobím všechny podřízené kroky.

NEZAPOMENOUT

Důležitými faktory jsou sebereflexe, správný cíl (ve smyslu reálnosti), časová dotace. Sebereflexí myslím, že po každém období, i třeba po každém týdnu, je dobré podívat se nazpět a říct si: ,, Jo, tento týden to bylo fajn, plnil jsem plán.

Reálností mám na mysli fakt, že ne vždy se dá vše plnit na 100%. Občas se vyskytnout situace, kdy prostě plán nejde plnit. V tomto případě je důležité zachovat chladnou hlavu, ne se schoulit do klubíčka a propuknout v pláč, že neplníte plán. Někdy to prostě nejde.

Časová dotace se váže k předchozím bodům. Je dobré si vždy po nějaké časové jednotce provádět sebereflexi, jak si stojíte. Dále reálně přemýšlet v čase. Když vím, že příští týden mám náročněji v práci, zkusím vymyslet, jak to zvládnout, nebo jak to nahradit, popřípadě si přidat v jedné tréninkové jednotce kilometry navíc.

A co váha! Dane! Zapomněl jsi na tu váhu!

Nezapomněl, jen jsem si tohle překvapení nechal na konec. Pokud přidáte na pohybové aktivitě, KTERÁ VÁS BAVÍ, i při stejném jídelníčku (za předpokladu, že se nepřežíráte jako PRASATA! LIDI!), uvidíte i pozitivní změny na váze.

Navíc, k lepším výkonům nevede cesta jenom přes poctivý trénink, ale i úpravu jídelníčku. Překlad: pokud se budete chtít zlepšovat, nezbude vám nic jiného, než místo rohlíku k snídani a tatrance na oběd vyzkoušet zdravější variantu.

OSOBNÍ ROVINA

Co moje plány pro 2017? Tak ty si nechám pro sebe, ale nebojte. Mám plán ;)  (podezřele okaté mrknutí okem).

Lovit, tančit, zpívat, milovat se!

Hello the weak internet.

Tohle není hejt, nebo… Prvoplánově tento článek nezamýšlím jako hejt.  Nicméně uvidíme, kam nás mé myšlenky zanesou.

To, že žijeme v 21. století, kde pohyb je koníčkem, doplňkem,  k usezenému životnímu stylu, nejspíš nikdo nepochybuje.

Často se na netu dají číst články na tohle téma. Všichni nadávají, jak málo máme pohybu, jak pořád sedíme, že hodina ve fitku 3x týdně nestačí.

Nestačí, ať se na lidské tělo podíváte z jakéhokoli hlediska, nebylo navrženo k dlouhému sezení (jestli vůbec bylo navrženo k sezení?). Byli jsme určeni k pohybu.

Lovit, tančit, zpívat, milovat se.

V tento moment, bych rád zmínil větu od Riche Froning „Pohyb je jen dalším jazykem, jen někteří lidé mluví plynuleji než jiní.“

Nejde vše změnit ze dne na den, skončit s prací a začít běhat po lesech, lovit zvěř, večer si sednout k táboráku, zpívat a milovat se. Tuhle část vývoje máme už (bohužel/bohudík) zasebou. Kde jsme se ovšem ocitli, jde podle mého (ne úplně) soudného úsudku, rozcestník. Vydáme se cestou, kdy naše tělesná schránka bude čím dál více chřadnout, až se za miliardy let vyvineme v něco, co tělesnou stránku nepotřebuje, nebo něco změníme?

Tak! Konečně se dostáváme tam, kam jsem se dostat chtěl. Populace nám slábne. Populace nám leniví. Podívejte se kolem sebe. Kolik máte ve svém blízkém okolí lidí, kteří jsou v DOBRÉ kondici. To nutně neznamená, že zrovna doběhli maraton nebo zvedli nějakou příšernost ve fitku. Ale třeba, že nemají pupíček. Vypadají, ale co je důležitější CÍTÍ SE FIT. 

Asi takových lidí není moc, co? Čím to? Jsme lenivější? Máme méně času? Máme více práce? Možná kombinace všeho.

Věc, kterou jsem zde chtěl určitě zmínit je něco, co jsem četl někde na netu. Žijeme v době, kdy není normální zvednout dvou násobek své váhy ze země, ale je normální 12 leté obézní dítě. JAKO REALLY? Až tak lidstvo pokročilo? To jako za chvíli budou žrát děti prášky na srdce? A vyvine se nový obor fitness trenér pro děti do 10 let? (By the way, tohle se už děje, mám ve fitku klienty, kterým je 13, 14 let)

A kdo za to může? Ukažte si něj prstem!

.

.

.

Kam míříte? Na sebe? Míříte správně. Motivujete své okolí k nějakému výkonu? Motivujete sami sebe? Není potřeba být fitness bikiny pornohvězda, ee teda… Bikiny fitness pornohvězda… Stačí se hýbat.

Bylo by příjemné svalit vinu někam jinam. Ale každý je za své zdraví zodpovědný sám. Horší je, že jsou lidé, kteří jsou zodpovědní i za zdraví někoho dalšího. Tito lidé, by měli podstupovat psycho testy, jestli jsou vůbec způsobilí zastávat takovou funkci. Říká se jim rodiče.

Ale nejsou to jen oni. My všichni ovlivňujeme své okolí. Někteří více výrazně, někteří méně.

Do školy se mnou chodil kamarád, který se věnoval parkour (ten sport bez koní). Rád stojkoval, když jsme čekali na hodinu, občas si zul boty a dřepěl. V ročníku u nás vypukla epidemie stojkování. Všichni jsme chtěli umět stát na rukou. Takových lidí víc. Díky za to Pagu.

Teď, na závěr, by bylo krásné přijít s globálním řešením, kterým vše vyřeším. Ale to nejde. Mohu jen doporučit. Lidi… zkuste se hýbat a už je úplně jedno jak. Jogging, procházka se psem, fitko, tanec, soulož…

Takže jo. Díky za přečtení. Snad jsem vás všechny urazil a hejty mi nasypte do komentářu. A zkuste i připsat, jak byste to vyřešili vy.

Co dělám jenom já dobře a vy všichni špatně!

Hello the internet.

(Teď, když jsem vás pobouřil nadpisem článku, pojďme se podívat na skutečný problém, který chci dnes rozebrat a tím jsou kloubní rozsahy při cvičení)

Kdo se občas kouká na moje tréninková videa, možná zaznamenal fenomén, který je u mě hodně běžný. A to, že málokdy propínám kolena při deadliftech, málokdy propínám lokty při over head presech, při bencích a všeobecně nejezdím do plných kloubních rozsahů.

A jaké máte vy rozsahy?

Upozorněn na tenhle fakt jsem byl v komentářích pod jedním videem od kamarádky Zuzky. Byl to spíš hejt, než upozornění. Na druhou stranu je fakt, že z úhlu, pod kterým to bylo natočeno, to vypadá, že jsem činku skoro nezvedl :D. 

Ale za tím, co a jak dělám, si stojím. Tak a teď vám nacpu do hlavy proč! A bude to jediná pravda, kterou uznávám a všichni ostatní jsou hlupáci a nerozumí tomu :D .

Určitě jste už slyšeli o termínu hypermobilita. Zkráceně řečeno, je to zvětšení kloubního rozsahu nad jeho fyziologickou (normální) úroveň. Nejlépe jde hypermobilitu pozorovat u lokte, kdy ho propnete natolik, že předloktí máte níž, než paži.

hypermobilní loket

Protože, patřím mezi tu část populace, která je bohužel hypermobilní, nejezdím plné kloubní rozsahy.

Ne, to není vše.

Nepropínám ruce, nohy ještě i z náboženského přesvědčení.

Věřím v to, že plný rozsah není pro kloub vůbec zdravý. Rozhodně i proto, že jsem hypermobilní, ale i proto, když se dostanete do kloubní bariéry (vyčerpáte kloubní rozsah), všechnu tu váhu najednou drží vaše klouby. Ty se tímto dostávají do pozice, kterou označujeme jako „uzamčený kloub“. Při zamknutém kloubu svaly přestávají plnit hlavní funkci (a zůstávají zde jako stabilizátory, samozřejmně to nejde tak říct, že by přestaly plnit svou funkci, ale chápete..ne?).

uzemčené (hypermobilní) koleno

Takže je to jenom ze zdravotního hlediska? Nebo to i nějak ovlivní svalový rozvoj a sílu?

Nejsem si úplně jistý, snad nikdy jsem pořádně „nepropínal“ lokty, kolena a nepřipadá mi, že by posilování na mě nemělo žádný nebo menší vliv. Takže… Ne. Nemusíte se bát, že když při každém dřepu nezarvete kolena někam daleko za sebe, budete mít menší stehna. :P

Samozřejmě jsou výjimky. Například na soutěžích po vás chtějí, plný kloubní rozsah. Ovšem ten fyziologický, což je například pro mé lokty rozdíl 10°. Takže ideální je vypozorovat na sobě, jak jste na tom, a pak se řídit podle svého přesvědčení a svědomí. 

Jako vždy, děkuji za přečtení. A mějte se =)

Strongman?

Hello the internet.

Byl jednou jeden chlapec, kterého nebavilo klasické fitkaření. Zvedat činku a čekat na mocnou hypertrofii prostě nebylo pro něj. A tak si do pytlíčku sbalil magnésko, opasek, ručník (hlavně ručník) a vydal se na cestu za novými zkušenostmi.

Minule jsem se zmínil o Crossfitu. Dneska se podíváme trošku někam jinam. A to na strongman trénink.

Silnej chlap?

Strongman trénink kombinuje všechno, na co klasičtí cvičenci nemají koule a hlavně sílu. Ale né…

Nicméně co to tedy je strongman? Jedná se o soubor disciplín, mezi které můžeme zařadit různé cviky jako jsou farmářská chůze, super yoke, tire flip, atlas stone, varianty čehokoli, kdy něco tlačíte nad hlavu od pivního sudu přes ohrádku s motorkou až po obrovskou jednoručku, s jejíž váhou májí normální  pod-lidi problém vůbec pohnout, dále deadlifotvání různých věcí jako jsou auta, obrovské pneumatiky, tlusté osy (axle deadlift), dřepování  a mnoho jiného.

Sounds like a fun…

Typickej strongman

Typický „uznavač“ toho typu cvičení potom vypadá asi takto.

Já se svými (téměř) 170 cm se mu koukám do rozkroku, když se postavíme naproti sobě, naštěstí přes jeho rozkrok teče vypracovaný pupíček, a pod nohama tohoto „pána“ se drolí asfalt, protože jeho osobní váha je podobná malému slunci. To ovšem nemění nic na faktu, že přes ruku má tento „nadsamec“ obvod víc než tvoje máme přes hýždě (boo!).

Tím v žádném případě nechci nikoho urazit!

„Naštěstí“ nic není černobílé a dnes se začínají objevovat pánové strongmani, které by, jste si spletli s kulťákem.  Viz. třeba Jirka Tkadlčík nebo Roman Grigar (tyhle znám osobně, určitě se najdou i další).

Já a strongman?

Všichni kdo mě znají, nejspíš tuší, že na nějakou kariéru či závod v strongmanech můžu rovnou zapomenout. Se svými krátkými prsty na rukou, malou výškou a ne tak úplně psychopatickými sklony, nejsem vhodným kandidátem.

Na druhou stranu, tréninky jsem si užíval na plno. Váhy šly nahoru (jak na čince, tak moje váha), zranění se vyhýbalo, ale progres musel někde skončit a taky skončil, s koncem léta. 

Mimo jiné i proto, že na tento typ tréninků potřebujete velmi specifické pomůcky, jak jsem zmínil výše.

Tučný i přes léto

Tyhle tréninky mi nepřinesly jenom praso-formu i po dobu léta, ale-i rozšíření obzorů, které spoustě lidí v dnešní pokrokové době chybí.  Silový rozvoj, který mě těšil a masturboval mi ego do astronomických výšin, ale i hypertrofie, která nebyla úplně k zahození.

Klapky na očích

Na závěr bych vám rád trošku promluvil do duše.

Lidi, sundejte si ty klapky z očí. Nemůžete hejtovat něco, co jste sami nevyzkoušeli, něco o čem jste slyšeli jenom na youtube nebo viděli na instagramu. Teď nemluvím jenom o strongamnu, ale když se vrátíme k crossfitu, nebo když vezmeme v potaz ostatní sporty, často perzekuované.

Jako vždy, díky za přečtení, snad se líbilo a něco jste se i dozvěděli. Když jsme u tohoto téma, tak tuto sobotu 12.11 budu k vidění na online streamu Jirky Tkadlčíka z mrtvolařské soutěže v Brodku u Přerova. Určitě si najděte čas a kukněte k Jirkovi na funpage na fb =).

Co? Soutěž v mrtvole? A budu závodit? No, nechte se překvapit. ;)

"Lajf" report I.

здравствуй интернет

Přišel únor, skončilo zkouškové, začala škola. 

Během tohoto krásného ročního období, na které se všichni studenti těší, jsem já stíhal jen jíst, učit se a prokrastinovat (schoulený v klubíčku u filmů, seriálů). Teď už ale k reportu samotnému.   

       

Co nás čekalo? 5 zkoušek, pár zápočtů včetně nejnáročnějšího týdne během studia vůbec a to povinného (!!!)  lyžařského výcviku, který jsme měli hned 3. týden v lednu. Peklíčko.

Začal jsem pomalinku a první týden jsem si dal jenom 3 zkoušky a jeden zápočet. Jednalo se o zkoušku a zápočet z první pomoci (ano, uměl bych vás (asi) zachránit, třeba když se říznete, tak leukoplast umím nalepit perfektně), zkoušku z úvodu do kinezioterapie a rehabilitační propedeutiky.

„Ízy pízy“, rozjel jsem se pěkně. Áčko z „PPčka“ i z „UKINU“ mi dodalo chuť se učit. Ovšem u „Repek“ už se mi tolik nedařilo. Přiznám se, nevěnoval jsem studiu tolik času, kolik si problematika toho předmětu žádala, ale to jsem celý já. Další týden přišla biologie, které jsem se vůbec nebál, ale bát jsem se měl. Finální D svádím na špatný spánek a otravnou cestu do Ostravy. 

Nadešla hodina biofyziky. Zkouška, ze které jsem měl velké obavy, ale nakonec i po poměrně špatném výsledku z připouštěcího testu následovalo hezké Béčko.  

Potom přišel na řadu lyžák… Nekomentuji, ale všichni jsme ho zvládli ve zdraví, téměř. Největší poškození zaznamenaly hlavně naše játra a peněženky. 

Po lyžáku mě ještě čekal zápočet z fyziologie a anatomie. To jsou, pro ty, kdo se neorientují v zdravotnických předmětech, ty nejlepšejší předměty.

Fyziologie byla super, 650 možných otázek, které bylo potřeba zodpovědět, vypsat, vytisknout a naučit se. Po 3 probděných nocích a prospaných dnech jsem zápočet zvládl. 

Nastal čas anatomie. Naštěstí jsem měl z průběhu semestru nějaké základy, a tak bylo na čem stavět. Ovšem ty „základy“ byly velmi chatrné, a tak mi spousta věcí připadala nová, neznámá a co hůř, naprosto NENAUČITELNÁ. Hrůza. Celá příprava trvala od pátku do pondělního odpoledne, kdy jsme na 14:00 přišli na zkoušku. V naprostém klidu, bez jakýchkoliv plánů na útěk, přeložení termínu či sebevraždu, jsme čekali 2,5 hodiny, než se na nás dostala řada. 

Pak jsem si vytáhl svaly břicha, zasmál se, zvládl to a opil se.

Takové bylo zkouškové. 5 týdnů stresování, přejídání se, vytvoření závislosti na kofeinu, přesunu BMI do obézní populace.

Ale je to za mnou a nemůžu se dočkat na konec letního semestru.

Say hello to the internet, boy

Hello the internet...

And welcome on my blog about gym rat's lifestyle, which includes many many unhealthy habits, socially unrespectable things like eating on inappropriate places like opera or a bus... (trying to be funny...sorry I will never try it again!). Next! Lifting heavy things to feel muscle pain the next day, sweating, going to party, drinking alcohol, sweating (I know I have already mentioned it, but you must know it's absolutely normal to sweat a lot). Eating green things, buying clothes you can throw away, when you start bulking and many more...

So yeah... Thats pretty much it.

I hope you will enjoy my... em... something...
And in case you find some mistakes, remember... English is not my native language, so I can swear in other language!