Crossfit Or Crossshit?

Hello the internet.

Dneska bych se rád podíval na crossfit. Nebudu podrobně vysvětlovat, co to je. Všichni, kdo se trochu  pohybují ve fitness industry, tenhle termín a druh cvičení znají.  Pro ty, kteří vůbec netuší, si shrňme, o co tedy jde. (Následující „definice“ je z mojí hlavy, pokud je v nějakém ohledu v rozporu s tím, co CF opravdu představuje a jste jejími zarytými fanoušky, prosím nekamenujte mne)

Jedná se o silově-vytrvalostní aktivitu, kombinace vzpírání, gymnastiky, atletiky, silového trojboje a bůh ví čeho ještě. Takový mišmaš. Občas mi to přijde, že někdo přišel, posbíral movementy, které se mu zdály být okey a nacpal to do jednoho pytle a ten nalepil velkou blištivou nálepku crossfit.

So…What next? Jasny. Proč vlastně všichni crossfit hejtují? 

Já osobně jsem nikdy vnitřně necítil odpor k crossfitu, spíš mě to vždycky do jisté míry zajímalo, o co tam jde. Jasny, občas jsem plácl nějaký ten hejt na crossfitáky jejích „srandovní“ shyby a podobné praktiky. Nicméně hlavní věc, která se crossfitu jako takovému vytáká je, právě to. Srandovní praktiky. Technika, kterou občas i elitní závodníci předvádí. 

Proč tomu tak je? Zcela jednoduše. Ve většině workoutu jde o to, splnit určitý počet opakování dříve než váš kolega. Pak jde občas správná technika stranou. Neříkám, že to patří mezi běžné praktiky, ale může se to stát.

Další věcí, která bývá často kritizována je, že lidé dělající crossfit o něm často mluví. Jako a proč sakra ne? Vždyť je to důležitá součást vašeho života. Někdo mluví o svém nově narozeném dítěti, vy mluvíte o svém novém PR (personal record). Navíc takhle to mají i lidé, co cvičí konvenčně ve fitku. O čem se většinou bavíte s kulturistou? Jak mu jde dieta, co má dneska zrovna v plánu si odjet? Ha? Ha. A už jsme doma. Shame on you! You little piece of hater.

Pro koho je ten crossfit vlastně určen? Údajně pro všechny. Můj osobní názor je trošinku jiný. Pokud jste couch-potato (povaleč), co o cvičení slyšel v rádiu, jak vypadá činka si googlili na internetu, asi bych úplně nezačal hned s crossfitem. 

Dle mého názoru pro crossfit potřebuje alespoň minmální pohybovou průpravu a tělocvik naposledy na střední (když jste 5 a více let ze školy) se fakt nepočítá.  Neříkám, že nejsou lekce pro začátečníky. Ty jsou rozhodně fajn. Ale tyto začátečnické lekce, pokud jste ten případ z pár řádků výš, byste měli absolvovat aspoň půl roku. Zažít si správné techniky, dýchání a vůbec vše, co je ke správnému cvičení potřeba. To zkrátka zabere čas.

Neříkám, že kvalitní trenér neumí přizpůsobit wod i méně zdatným jedincům a s potěšením musím říct, že zatím jsem se v Ostravě a v Kroměříži (Zlíně) nesetkal se špatným trenérem, který by neuměl poradit, nebo klienta ničil. Realita jinde, může být bohužel zcela odlišná…

Takže závěrem, crossfit je fajn. Aktuálně ho dělám rád. Co přijde za půl roku říct nedokážu. Ale dnes bych doporučil aspoň všem hejtrům. Zajděte si na tu hodinu. Vyzkoušejte si ty movementy, tempo, atmosféru.  Protože to, proč je CF tak oblíben, není jen cvičení, ale i ta komunita lidí kolem =) 

Klasicky, díky za přečtení =) popřípadě sdílení. Názor si rád přečtu, ať už jako komentář, zprávu nebo jakkoli jinak. 

Sypu,sypeš? Sypejme I. - Vitamín C

Hello the internet.

Venku máme krásné 4°C, ideálně prší (sněží, podle toho v jaké nadmořské výšce čtete) a z nosu vám, nebo lidem ve vašem okolí teče zeleňoučký sopílek.

Každý rok se spousta z nás potýká s běžným podzimním nachlazením. Troufám si říct, že spousta z vás (neříkám, že já ne), aby této útrapě předešla začne „suplementovat“ (brát po hrstech, píchat si do žil (jo! I tohle se děje), acojávímcoještě) vitamín C.

Tak si pojďme říct co, že to do sebe dáváte a JESTLI to má smysl.

(Malá odbočka, ze střední školy si určitě pamatujete, že zabraňuje kurdějím (onemocnění námořníků – vypadávání zubů a podobné fajn věci), takže už vám tohle může napovědět, že jeho suplementace není úplně marná)

Kyselina L-askorbová (aka vit. C) patří mezi esenciální a blá blá blá. Jestli chcete, tak si background přečtěte na wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitam%C3%ADn_C) kvůli tomu tady úplně nejsme. 

Takže co to je už víte. Ne? Tak fajn! Nádech a celou následující větu přečtěte najedou (jo nádech až teď): kyselina L-askorbová, esenciální vitamin, to znamená, že jej musíme přijímat v potravě na rozdíl třeba od psů a nejen psů ale i ostatních zvířat, které si ji umí v těle vyrobit sami, stejně jako většina rostlin, v organismu může hrát roli antioxidantu i pro-oxidantu a to podle potřeby(výdech, nádech). 

To by mohlo být to základní, co potřebujete vědět. Tedy ne to, že psi jej umí syntetizovat (vytvářet) v těle, ale právě to, že my tuhle vlastnost nemáme.

Tak ale zpátky k otázce, která vás určitě zajímá. Pomáhá proti nachlazení? Zkráceně jo. Dlouze áno. Studie prokázaly (ano, snažím se informace podkládat reálnými a podloženými studiemi), že vit. C může zkrátit dobu trvání nachlazení o zhruba 8-14% u běžné populace. Za předpokladu, že je brán denně, jako prevence, před vypuknutím nemoci nebo při jejím začátku v množstvím nepřevyšující doporučené denní dávkování cca 100-200mg. V případě akutního potřeby, je možné přejít na nejvyšší doporučovanou dávku 2000 mg.

Nojo, ale jak to do sebe dostávat? Výše jsem se zmínil o intravenozní aplikaci (do žíly). Určitě tento způsob nepatří mezi ty běžně používané. Při intravenozním užití se většinou dávkuje velká dávka vit. C, studie opakovaně zjistili, že toto užití velkých dávek kyseliny askorbové vede k vzniku ledvinových kamenů #tonechceš. 

Takže logicky bude výhodné ho brát orálně (do pusy!).

Mezi často skloňované vlastnosti vitaminu C, hlavně mezi fitness komunitou, patří jeho pozitivní účinek na aerobní aktivitu. Bohužel ty z vás, kteří trpí touto představou zklamu. Studie (konkrétně 4, 2 z nich dvojtě slepé) prováděné na různých věkových skupinách, nepotvrdily, žádný účinek.
(http://examine.com/rubric/effects/view/214/Aerobic+Exercise/all/)

Na druhou stranu, před-dávkování (i předávkování, jedná se o 3 g vit. C) před fyzickou aktivitou mělo u jiné dvojtě slepé studie pozitivní vliv na svalovou bolest den po tréninku.
(https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16948483)

Takže vitamín C, by měl mít své místo ve vašem suplementačním plánu ať už cvičíte, nebo se jen bojíte, aby jste nedostali rýmečku. 

Samozřejmně díky moc za přečtení. Najdete mě na instagramu dadda_s, kde se snažím být aktivní a postovat, hlavně do denních obrázků, zážitky a postřehy ze svých dnů.

Sežral jsem moudrost světa!

Hello the internet...

„Co to děláš? Cvičíš to úplně špatně! Pocem! Ti to úkážu! Pusť mě k tomu! Vidíš ho jak má kolena před špičkama? Sakra co ty lopatky?“

Je vám to povědomé? Vypustili jste někdy něco podobného z úst? Já jo, nebo jsem si to aspoň myslel. A ne jednou. Nazval jsem to: Syndrom sežrané moudrosti světa.

O co tu jde. Budu teďka všechno vztahovat na sebe, ale mám pocit, že to platí i ve všech ostatních odvětvích ne jen ve fitness, fyzioterapii a trenérství.

Máš za sebou první rok školy a dozvěděl ses spoustu nových informací. Bez pochyby jsi za ten rok ušel velký krok a naučil ses vnímat věci jinak. Sleduješ jinak lidi, vidíš víc chyb, ale jsou to opravdu chyby nebo jenom máš v hlavě hlásek, který ti nafukuje ego a namlouvá ti, že jedině ty děláš všechny movementy správně ?

Nad každou vystrčenou lopatkou ohrnuješ nos, nad každým vtočeným kotníkem protáčíš oči a myslíš si něco o zkrácených adduktorech. Přesně něco takového mi občas šrotuje v hlavě.

Co s tím? Je důležité si uvědomit, že tohle je normální. Jsme mladí, plní idejí, snů a ambicí, ale přesto všechno, je velmi důležité nezapomínat na to, že ten hlas v naší hlavě nemusí mít vždy pravdu.

 Je důležité se na věci dívat z více úhlů. Moc se mi líbí myšlenka Ida Portála: „Neexistuje špatná pozice, jsou pouze pozice, na které jedinec není připraven.“ Myslím, že to dává smysl, když se nad tím zamyslíte víc a aplikujeme interpretaci Idova učňe Petra Růžičky, vyjde nám zajímavá věc. A to, že existují pozice, na které jedinec nemusí být připraven nikdy. Všechno je to o tréninku. Nemůžete si myslet, že tréninkem těžkých deadliftů se naučíte vzpírat. Nebo si myslet, že výměnou oleje na motorce, se naučíte opravovat letadla.  Ale to zabíhám někam, kam jsem nechtěl (opět).

Takže, jak si poradit s ego-hlasem? Nijak. Naučit se být trpěliví a ohleduplní. Necpat všem okolo vaši pravdu a co je hlavní. Nesmát se. Nikdy, nikomu (zase  to vztahuji na fitko, ne že půjdete do divadla a s kamennou tváří přejdete všechny vtipné repliky). Není špatné poradit někomu, kdo se zeptá. Je ovšem přinejmenším divné přijít k random cvičenci a začít ho opravovat. 

Tímhle bych to nejspíš dneska utl. Na závěr klasický motivační poster. Be humble, be honest but don’t correct anyone who doesnt appreciate it.

Díky za přečtení. Pokud máte námitky nebo připomínky nebojte se ozvat. Nově i na FB stránce Lifting Donut nebo třeba instragram dadda_s

               

Prvn rok na fyzioterapii

Hello the internet.

Jak už to bývá, ať i ta nejdelší cesta jednou dojde svého konce a tak i skončilo mé zkouškové. A tím jsem završil i první rok studia fyzioterapie. Jaké to bylo? Úžasné, ale ještě předtím vsuvka ke zkouškovému. 

Celé toto letní zkouškové mi připadalo jako cesta do Mordoru. Hlavně závěr, kdy mi ke studiu fyziologie krásně svítilo sluníčko a teploty se pohybovaly kolem 30°C. Vše se zvládlo, nerozpustil jsem se a dotáhl to do konce.

Takže, co jsem se dozvěděl? Strašný kvantum věcí, o kterých jsem neměl ani tušení. Jednou z věcí, která mě hodně překvapila, byla náročnost oboru. Popravdě, nečekal jsem, že po nás někdo bude chtít vyjmenovat všechny struktury na všech kostech, všechny svaly s jednotlivými úpony, inervacemi, povrchovými fasciemi, funkcemi a já nevím čím už vším, celý mozek, podrobnosti k jednotlivým útrobním orgánům a tak podobně (#studyanatomytheysaid). Chvílemi mi studium přišlo spíš jako náročnější (co se časové dotace týče) studium medicíny (hodnotím podle Ostravských mediků v prváku, kdy spolubydlící z kolejí měl 1. semestr 3 dny školu a zkouškové zvládl za 14 dní #justsaying).

Dál jsem se naučil hrozně podstatnou věc. Pozorovat lidi. Jak se pohybují, jak chodí, V ČEM chodí, co nosí, kde nosí (kabelky, batohy, krosny). 

Zkrátka, dřív když šla pěkná slečna po ulici, instinktivně jsem směřoval svůj pohled k sekundárním pohlavím znakům, teď… To dělám samozřejmě taky, ale pak se podívám co má na nohou, co dělá kotník, kam chodí kolena, jak se pohybují ramena a s nimi spojený krk (weirdo!!!).

Naučil jsem se víc vnímat své tělo, možná je to jenom pocit, ale myslím, že když vím jak ten pohyb má vypadat po fyziologické stránce správně tak když cítím, že se odchyluji od normy moc, tak třeba konkrétně ve fitku, snížím váhu a snažím se pohyb dělat kvalitněji.

Naučil jsme se učit. Protože naučit se anatomii vás naučí se učit. :D Doporučuju, všem.

S tím je spojená další vlastnost, kterou jsem nově nabyl. Ocelový zadek! Protože sedět 8 hodin, několik dní za sebou, nad učebnicí vás zocelí fyzicky i psychicky. 

A tak by se dal shrnout můj rok na fyzio. 

Jako vždy díky, za přečtení ;) mějte se, smějte se a užíjte si léto.

Neplankujte! III.

Hello the internet.

Dnes, slibuji, že naposledy, něco o planku. Jen nějaké doplňující informace, které mi byly vyčteny, že jsem přehlédl (tímto opravdu upřímně děkuji za připomínkování, prosím i ostatní, nebojte se mi napsat, klidně  i hejt, já a moje ego to sneseme =) ).

So...

 Kdy v tréninku plank zařazovat? Na začátku? Na konci?

Hluboký stabilizační systém, by se měl procvičovat, vždy na začátku tréninku. Můžete to brát jako formu rozcvičky, místo otrockého šlapání na kole či pásu si dát pár serií vzporu. 

Proč na začátku? Však břicho vždycky cvičím na konci tréninku.

Jenže tenhle HSS, nemůžeme tak úplně počítat mezi břicho. Jasně, patří sem m. transversus abdominis (viz. Minulý článek) ale zároveň i bránice (aka diaphragma (#latina)) a svaly pánevního dna (o těch minule zmínka nepadla, za což se omlouvám, upřímně, zapomněl jsem na ně). Navíc u cvičení tohoto typu nám jde především o kvalitu provedení, než, jak je to mezi konvenčními cvičenci zaběhlé, o kvantitu. Tím chci říct, že 5 x 30 sekund ve vzporu s kvalitní aktivitou HSS bude mít lepší účinek než 3 x 60 sekund, kdy posledních 20 sekund budu držet slzičky na krajíčku z neúnosné bolesti v bedrech. Tím se dostáváme k další otazce.

Jak dlouho cvičit plank, jak dlouhá by měla být jedna serie?

Krásná, záludná otázka. Je velmi složité na ni správně odpovědět. Věřím, že se mezi námi najdou cvičenci, kteří mají HSS natolik silné, že dokážou udržet správné nastavení ve vzporu i klidně 2 minuty (btw. Nový světový rekord ve vzporu je 8 hodin a 1 minuta, ŠÍLENÝ), na druhou stranu většina konvenčních cvičenců zvládne udržet správný vzpor 25 – 40 sekund (MAX). 
Za mě osobně, naložit si kolik zvládnu. Pokud jsem úplný začátečník zkusit 3 x 20 sekund. A postupně POMALINKU!!! navyšovat zátěž.

Nový světový rekord ve vzporu

Jak poznám, že vzpor už nedržím správně?

Jednoduše, začnou mě bolet bedra. Další otazka!
Ne, opravdu to není tak jednoduché. Bolest v zádech, je určitě ukazatelem kvality provedení, ale řekl bych, že je až tím nejkrajnějším bodem, po který bych neměl nikdy dojít.
Takže jak poznám, že to dělám špatně. Řeknu to hloupě, ale musím to cítit. Cítím, že už to nezvládám stabilizovat jenom břichem, cítím vysílení, hůře se mi dýchá. Vzpor opravdu není cvik, který začnu v pondělí minutou a v pátek ho udržím hodinu. 

Jak často vzpor zařazovat?

Nevidím v tom žádnou překážku dělat ho každý trénink. Pokud trénuji 3x týdně, určitě nedojde k „přetrénování“.  

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Moc díky za přečtení a za jakékoli ohlasy. =)