здравствуй интернет
Přišel únor, skončilo zkouškové, začala škola.
Během tohoto krásného ročního období, na které se všichni
studenti těší, jsem já stíhal jen jíst, učit se a prokrastinovat (schoulený
v klubíčku u filmů, seriálů). Teď už ale k reportu samotnému.
Co nás čekalo? 5 zkoušek, pár zápočtů včetně nejnáročnějšího
týdne během studia vůbec a to povinného (!!!) lyžařského výcviku, který jsme měli hned 3. týden
v lednu. Peklíčko.
Začal jsem pomalinku a první týden jsem si dal jenom 3
zkoušky a jeden zápočet. Jednalo se o zkoušku a zápočet z první pomoci
(ano, uměl bych vás (asi) zachránit, třeba když se říznete, tak leukoplast umím
nalepit perfektně), zkoušku z úvodu do kinezioterapie a rehabilitační
propedeutiky.
„Ízy pízy“, rozjel jsem se pěkně. Áčko z „PPčka“ i
z „UKINU“ mi dodalo chuť se učit. Ovšem u „Repek“ už se mi tolik nedařilo.
Přiznám se, nevěnoval jsem studiu tolik času, kolik si problematika toho
předmětu žádala, ale to jsem celý já. Další týden přišla biologie, které jsem
se vůbec nebál, ale bát jsem se měl. Finální D svádím na špatný spánek a
otravnou cestu do Ostravy.
Nadešla hodina biofyziky. Zkouška, ze které jsem měl velké
obavy, ale nakonec i po poměrně špatném výsledku z připouštěcího testu
následovalo hezké Béčko.
Potom přišel na řadu lyžák… Nekomentuji, ale všichni jsme ho
zvládli ve zdraví, téměř. Největší poškození zaznamenaly hlavně naše játra a
peněženky.
Po lyžáku mě ještě čekal zápočet z fyziologie a
anatomie. To jsou, pro ty, kdo se neorientují v zdravotnických předmětech,
ty nejlepšejší předměty.
Fyziologie byla super, 650 možných otázek, které bylo
potřeba zodpovědět, vypsat, vytisknout a naučit se. Po 3 probděných nocích a
prospaných dnech jsem zápočet zvládl.
Nastal čas anatomie. Naštěstí jsem měl z průběhu semestru
nějaké základy, a tak bylo na čem stavět. Ovšem ty „základy“ byly velmi chatrné,
a tak mi spousta věcí připadala nová, neznámá a co hůř, naprosto NENAUČITELNÁ. Hrůza.
Celá příprava trvala od pátku do pondělního odpoledne, kdy jsme na 14:00 přišli
na zkoušku. V naprostém klidu, bez jakýchkoliv plánů na útěk, přeložení
termínu či sebevraždu, jsme čekali 2,5 hodiny, než se na nás dostala řada.
Pak jsem si vytáhl svaly břicha, zasmál se, zvládl to a opil
se.
Takové bylo zkouškové. 5 týdnů stresování, přejídání se,
vytvoření závislosti na kofeinu, přesunu BMI do obézní populace.
Ale je to za mnou a nemůžu se dočkat na konec letního
semestru.
