Deadlif, jak ho neznáte.

Hello the internet.

Po poměrně dlouhé pauze... se hlásím zpět.  

„Dídlift“

Dnešním tématem je mrtvý tah. Konkrétně můj pohled na úchopy.

Když jsem začínal cvičit a v roce 2011 se poprvé setkal s mrtvým tahem, byla to ostuda. Pamatuji si to, jako by to bylo včera.

Vedle klece na dřepy a místa na mrtvoly (nemyslím márnici), cvičily holky z ,,obchodky´´ a já se chtěl samozřejmě předvést.

Myslel jsem, že pojedeme dřepy – moje královská disciplína - a já oslním vydřepnutými 100 kily. Ale tehdejší sparing partner a couch měl jiný plán.

Položil činku na zem s naloženými 25kg kotouči. Předvedl techniku sumo. A řekl: „Teď ty.“

Celý nadšený z nového cviku jsem přišel k ose, rozkročil se, cítíc na zádech pohledy potenciálních sexuálních partnerek, a v duchu si řekl: „Se vám ukážu.“

Činku jsem vůbec neodlepil. Problémem ovšem nebyly slabé nohy nebo záda, ale právě úchop, který nebyl schopný podržet váhu 75kg. Komické…

Proč se ale dnes chci bavit o úchopu. Spousta z vás zná mrtvý tah, který se cvičí střídavým úchopem (to je ten, kdy jedna ruka je v nad- a druhá v podhmatu). Někdo používá trhačky nebo háky, právě kvůli absenci síly úchopu nebo kvůli tomu, že jste malé holčičky (čti little pussy) a nechcete mít mozoly nebo whatever.

Abych se dostal k jádru pudla. Ani jedna varianta z výše jmenovaných není správná. Řekneme si proč.

Člověk je jen tak silný, jak jeho úchop.

Ne nadarmo a určitě ne zbytečně v rehabilitaci testujeme sílu úchopu pacienta. Zde nám stačí pouhý stisk podané dlaně. V běžném životě (a ve fitku) potřebujeme mít sílu malinko větší, než pacient, který se zotavuje z nemoci.

Proto nepoužíváme pro mrtvý tah žádné pomůcky pro posílení úchopu. Co neudrží ruka, nevydrží záda. Pravidlo č. 1. při pravidelném mrtvolaření. (I toto pravilo má své výjimky, dovoluji si říct, že pokud vaším cílem není podzimní pohár v mrtvém tahu, nic takového nepotřebujete.)

Proč ne střídavý úchop.

Velmi ošemetné téma.

Jak je vidět na spoustě videí powerlifterů a bodybuilderů, drtivá většina používá střídavý úchop. Co ovšem na videu vidět není, úchopy se střídají. Ovšem ani střídání úchopů vás neochrání před možným svalovým poškozením a vytvořením disbilance.

Kdo se nějakou dobu již pohybuje ve světě činek, jistě slyšel, že se při mrtvém tahu někomu utrhl biceps. Hádejte, u které ruky se toto hrůzné zranění může stát? Jup. U té, co máte v podhmatu a.k.a v supinaci.

Podívejme se na supinovanou ruku pěkně od začátku.

Při podhmatovém úchopu nám dlaň zabraňuje protočení osy. Jedna dlaň vlastně rotuje činku proti směru rotace dlani druhé. V zápěstí tedy až tak extrémní nebezpečí nehrozí.

Ale! Přes loket už přechází šlachy bicepsu. Při lehkém pokrčení lokte (flexi), při těžším mrtvém tahu, je to právě šlacha bicepsu, která nevydrží extrémní stress, který je vyvolaný právě tíhou činky.

Další částí řetězce je rameno. Paže v supinaci pro rameno představuje větší sklon k povolení ramene do protrakce (protrakce je vystrčení ramene dopředu). Protrahované rameno s sebou strhne i lopatku, u níž nebudou správně zapojené dolní fixátory lopatek, které se řadí do posturálního řetězce. Bude zde převažovat aktivita horních fixátorů, konkrétně trapézu.

Co by mohlo být špatného na zapojení trapézu? Třeba to, že na druhé straně bude úplně v jiné aktivitě. Dále může extrémní hypertrofie trapézu vést až k neurologickým potížím, ale o tom jindy.

Protrakce v rameni se může přepojit přes nesprávné zapojení v posturálním řetězci až do hamstringů opačné nohy, kde může způsobit slabost, či špatný timeing zapojení jednotlivých svalů, což může vést k natažení svalu (vlastní bolestivá zkušenost).

Takže už víme, proč bychom neměli jezdit střídavý úchop. Jak tedy jezdit mrtvolu?

Vzpěračský zámkový úchop aka palcodestroyer

Kdo někdy vyzkoušel tento typ úchopu, ví, jak moc bolestivá procedura to je. Mohu vás utěšit, že existují „lifehacks“, aby to tolik nebolelo. Ale hlavně bolest se postupně ustálí na snesitelné úrovni.

Ani tento typ úchopu nemá jenom benefity. Například: jednici, kteří mají sklon k hypermobilitě mohou trpět nadměrnou bolestí palců. Palce se mohou nadměrně vytahovat z kloubního pouzdra. V tomto případě je potřeba palce více fixovat, ať vlastním úsilím nebo obvázáním.

Závěrem, i pokud jste elitní powerlifter, nevyplatí se tahat pouze střídavým úchopem. Co se ovšem vyplatí, je časová investice do síly vašeho úchopu. Protože síla úchopu definuje sílu organismu. (Teď to není návod k tomu, abyste při příštím rukoupodání oponentovi rozdrtili záprstní kůstky na prach!)

Díky za přečtení a zpětnou vazbu.

Zvířátka ve fitku vol. II

Hello the internet.

Dneska nás čeká další „hejt“ na věci, kterých si poslední dobou všímám, že jsou „trendy“.

Jedno z dalších pseudo-zvířátek, které se začalo rozmnožovat jsou porn… teda bikiny fitness závodnice. Tyto slečny musí, dle slov Slávka Vinogradova, být přiměřeně muskulaturní a jemně vyrýsovaná.  A blá blá blá… Všichni víme, proč je tahle relativně nová kategorie (u nás se první závody tuším konaly 2012, případně mě opravte) tak strašně populární.
Prdel, kozy. Jup… 

Co mě ale rmoutí, není samotná kategorie (jsem chlap a pozování závodnic na podiu je dle mě, který obdivuje klasickou kulturistiku mužů, v pořádku), ale spíš způsob jak se samotné závodnic prezentují prostřednictvím sociálních medií. Kde se ztratila ženská soudnost? Kam se v poslední době poděla? Nepotkali jste ji někdo? Nejspíš se krčí někde v koutě, schoulená do klubíčka a pláče.

Je strašný rozdíl vidět slečnu, dívku, ženu, která na své sociální stránce prezentuje opravdu svoji aktuální formu a vidět pseudo-zvířátko, který se snaží nalákat followery na základě správného úhlu fotografie a svých sekundárních pohlavních znaků, v drtivé většině, nadělené od toho nahoře (chirurga s rouškou).

Nejsou to přímo věci, které mi nedají spát… Ale když si vezmete progres, jak rychle se naše ženy odhalují. Před necelými 100 lety bylo naprosto nepatřičné, aby ženy nosily dvojdílné plavky a dnes? Uzounké cosi… Ale to už je téma, kam nechci zabíhat. 

Své jsem řekl. Co nějaký solution? Snad aby se chlapi snažili bránit všudypřítomným umělým přednostem a nelajkovaly všechny blbky, co cvičí týden a mají Bikiny fitness stránku na fejsbůku.

Samozřejmě jsou i kvalitní závodnice, které obdivuji a mají můj respekt. Nejen kvůli obrovské dřině, píli a neustálému sebezapírání, které do toho všeho dávají. Škoda jen, že tím vším si ničí svůj krásný organismus zevnitř. Pozlátko na povrchu nemůže vynahradit ztrátu menstruace a podobné problémy, které jdou v ruku v ruce s tímto životním stylem.  

Někomu kov kolem krku stojí za zdraví, mně ne, a proto jsem tlustý a v ničem nezávodím. Zase podotýkám, že to jde dělat zdravě. Ale dělá se to tak?

Díky za přečtení, snad se další hejt líbil. A když ne, dejte mi vědět. Rád se poučím.