Deadlif, jak ho neznáte.

Hello the internet.

Po poměrně dlouhé pauze... se hlásím zpět.  

„Dídlift“

Dnešním tématem je mrtvý tah. Konkrétně můj pohled na úchopy.

Když jsem začínal cvičit a v roce 2011 se poprvé setkal s mrtvým tahem, byla to ostuda. Pamatuji si to, jako by to bylo včera.

Vedle klece na dřepy a místa na mrtvoly (nemyslím márnici), cvičily holky z ,,obchodky´´ a já se chtěl samozřejmě předvést.

Myslel jsem, že pojedeme dřepy – moje královská disciplína - a já oslním vydřepnutými 100 kily. Ale tehdejší sparing partner a couch měl jiný plán.

Položil činku na zem s naloženými 25kg kotouči. Předvedl techniku sumo. A řekl: „Teď ty.“

Celý nadšený z nového cviku jsem přišel k ose, rozkročil se, cítíc na zádech pohledy potenciálních sexuálních partnerek, a v duchu si řekl: „Se vám ukážu.“

Činku jsem vůbec neodlepil. Problémem ovšem nebyly slabé nohy nebo záda, ale právě úchop, který nebyl schopný podržet váhu 75kg. Komické…

Proč se ale dnes chci bavit o úchopu. Spousta z vás zná mrtvý tah, který se cvičí střídavým úchopem (to je ten, kdy jedna ruka je v nad- a druhá v podhmatu). Někdo používá trhačky nebo háky, právě kvůli absenci síly úchopu nebo kvůli tomu, že jste malé holčičky (čti little pussy) a nechcete mít mozoly nebo whatever.

Abych se dostal k jádru pudla. Ani jedna varianta z výše jmenovaných není správná. Řekneme si proč.

Člověk je jen tak silný, jak jeho úchop.

Ne nadarmo a určitě ne zbytečně v rehabilitaci testujeme sílu úchopu pacienta. Zde nám stačí pouhý stisk podané dlaně. V běžném životě (a ve fitku) potřebujeme mít sílu malinko větší, než pacient, který se zotavuje z nemoci.

Proto nepoužíváme pro mrtvý tah žádné pomůcky pro posílení úchopu. Co neudrží ruka, nevydrží záda. Pravidlo č. 1. při pravidelném mrtvolaření. (I toto pravilo má své výjimky, dovoluji si říct, že pokud vaším cílem není podzimní pohár v mrtvém tahu, nic takového nepotřebujete.)

Proč ne střídavý úchop.

Velmi ošemetné téma.

Jak je vidět na spoustě videí powerlifterů a bodybuilderů, drtivá většina používá střídavý úchop. Co ovšem na videu vidět není, úchopy se střídají. Ovšem ani střídání úchopů vás neochrání před možným svalovým poškozením a vytvořením disbilance.

Kdo se nějakou dobu již pohybuje ve světě činek, jistě slyšel, že se při mrtvém tahu někomu utrhl biceps. Hádejte, u které ruky se toto hrůzné zranění může stát? Jup. U té, co máte v podhmatu a.k.a v supinaci.

Podívejme se na supinovanou ruku pěkně od začátku.

Při podhmatovém úchopu nám dlaň zabraňuje protočení osy. Jedna dlaň vlastně rotuje činku proti směru rotace dlani druhé. V zápěstí tedy až tak extrémní nebezpečí nehrozí.

Ale! Přes loket už přechází šlachy bicepsu. Při lehkém pokrčení lokte (flexi), při těžším mrtvém tahu, je to právě šlacha bicepsu, která nevydrží extrémní stress, který je vyvolaný právě tíhou činky.

Další částí řetězce je rameno. Paže v supinaci pro rameno představuje větší sklon k povolení ramene do protrakce (protrakce je vystrčení ramene dopředu). Protrahované rameno s sebou strhne i lopatku, u níž nebudou správně zapojené dolní fixátory lopatek, které se řadí do posturálního řetězce. Bude zde převažovat aktivita horních fixátorů, konkrétně trapézu.

Co by mohlo být špatného na zapojení trapézu? Třeba to, že na druhé straně bude úplně v jiné aktivitě. Dále může extrémní hypertrofie trapézu vést až k neurologickým potížím, ale o tom jindy.

Protrakce v rameni se může přepojit přes nesprávné zapojení v posturálním řetězci až do hamstringů opačné nohy, kde může způsobit slabost, či špatný timeing zapojení jednotlivých svalů, což může vést k natažení svalu (vlastní bolestivá zkušenost).

Takže už víme, proč bychom neměli jezdit střídavý úchop. Jak tedy jezdit mrtvolu?

Vzpěračský zámkový úchop aka palcodestroyer

Kdo někdy vyzkoušel tento typ úchopu, ví, jak moc bolestivá procedura to je. Mohu vás utěšit, že existují „lifehacks“, aby to tolik nebolelo. Ale hlavně bolest se postupně ustálí na snesitelné úrovni.

Ani tento typ úchopu nemá jenom benefity. Například: jednici, kteří mají sklon k hypermobilitě mohou trpět nadměrnou bolestí palců. Palce se mohou nadměrně vytahovat z kloubního pouzdra. V tomto případě je potřeba palce více fixovat, ať vlastním úsilím nebo obvázáním.

Závěrem, i pokud jste elitní powerlifter, nevyplatí se tahat pouze střídavým úchopem. Co se ovšem vyplatí, je časová investice do síly vašeho úchopu. Protože síla úchopu definuje sílu organismu. (Teď to není návod k tomu, abyste při příštím rukoupodání oponentovi rozdrtili záprstní kůstky na prach!)

Díky za přečtení a zpětnou vazbu.

Weekly Habbit II. Úlevové polohy

Hello the internet.

Tak jak se máte takhle v půlce ledna? Pro mě, stejně jako pro mnoho lidí z mého okolí, leden znamená pouze jednu věc. ZKOUŠKOVÉ. Běhá vám mráz po zádech, když to slovo jenom slyšíte? Pamatujete na krušná léta, kdy jste drtili přes noc do hlavy látku za celý semestr? Nebo právě tohle teď prožíváte? Pak určitě pokračujte ve čtení, bo (Ostrava mě dostává) se dozvíte něco ŠOKUJÍCÍHO (nebo taky ne).

Nehodlám tady nikoho moralizovat o učení ani nic podobného. K učení se vlastně ani nedostaneme. Spíš se pojďme pobavit o tom, v jakých pozicích se učíme.

Sedíme u stolu, ležíme v posteli, sedíme na posteli, ležíme na stole. Nebo jsem to překombinoval? Nicméně! Pozice, ve kterých se často nacházíme při takto stresující činnosti, jako je učení, se dají nazvat „úlevové polohy“.

Úlevové polohy

Terminus technikus označující pozici, či polohu, která je pro nás nejméně energeticky náročná. Sed s nohou přes nohu, sed se zkříženýma nohama či vyhrbení a zavěšení se do ne úplně správně zapolohované pánve.

- No a co jako? Čemu to vadí? Nebo proč bych se o to měl vůbec zajímat?
-Pokud budeme tyto pozice často využívat a nebudeme je nijakým způsobem regulovat a kompenzovat, s těžkou se potážeme.
-Ale PROČ?!
-BO! Budou u nás vznikat špatné stereotypy, čím více bude tento špatný stereotyp (například sedu) podporován, tím hůře se nám bude odnaučovat. Dále se budou oslabovat části, které v této pozici nejsou zapojené, když by právě při „zdravé“ variantě zapojené být měly. Na druhé straně máme svaly, u kterých bude docházet k přetížení, následnému zkrácení a popřípadě až k bolestivým stavům nebo funkční poruše. (Když si budete sedět na noze, tak vám ta noha upadne! Ne, tenhle případ nenastane, ale funkční porucha se může projevit jako problém při pohybu, který tam dříve nebyl.)

POMOC

Co udělat, pokud se nachytáte, že se nacházíte v úlevové poloze? Nepanikařte, nevolejte sanitku a ani se nemusíte modlit ke všem svatým, i těm jiným, aby vám pomohli vrátit se na správnou cestu. Všichni. VŠICHNI! Všichni máme nějaké úlevové polohy. Cílem není je úplně eliminovat, ale hrát si s nimi. Vědět o nich a vědět jak z nich ven.

Uveďme si příklad. Subjekt já.

Rád a často sedávám se zkříženýma nohama pod sebou. A to na židli, na posteli, kdekoli. Vím o tom. Dovoluji si tak sedět maximálně 10 minut v kuse. Pak jdou nohy nekompromisně pod stůl, tam, kam patří.

Když sedím takto zkřižmo, sedím zavěšený v kyčlích, tím pádem mám pánev rotovanou dovnitř, následkem jsou kulatá záda. A co se děje při kulatých zádech? Dochází k nadměrnému tlaku na určitý segment = přetěžování.

Vyřeším to tak, že si dávám pozor, abych takto neseděl. A když takto sedím, včas se opravím.

A co vy? Máte nějaké úlevové polohy? Víte co s nimi? Pokud ne, nebojte se napsat, milerád pomůžu. Od toho tu jsem, proto tyhle články píši.

Jako vždy, díky za přečtení. Jestli se článek líbil, nechte komentář nebo jenom palec nahoru. Nebo klidně napište zprávu. Budu rád, za každý ohlas.

Farewell the internet

Vidím divný lidi

Hello the internet.

And welcome to hate fest.

Pohodlně se usaďte a začtěte se do následujících řádků, ve kterých se snad nepoznáte (a pokud jo, tak je mi vás líto #someoffense).

Začal bych zeširoka. Dříve byly celebrity a veřejně známé osoby jenom ti lidé, kteří vystupovali v televizích. Předtím to byli spisovatelé a ještě předtím (co já vím, třeba…) vládnoucí vrstvy (politik, monarcha).

Dovoluji si tvrdit, že do jisté míry to všechno byli vzdělaní lidé (až na ty z televize, ale když měl někdo roli blbečka, tak jste to věděli). Byli to lidé, jejichž názory a vystupování bylo na úrovni. Dnes je tomu však jinak.

Youtubeři, blogeři, vlogeři…“celebrity“

Doslova každý si dnes může založit blog (přesně jako jsem to udělal já), youtubový kanál a cpát všem horem dolem svoje výlevy.

Jasně, je svoboda projevu a každý si může dělat, co chce. Jen mám občas divný pocit, když se podívám, kolik lidí sleduje některé youtuberské kanály. Takové množství lidí to nemůže myslet ironicky, proto se domnívám, že existují lidé, které zajímá, co tenhle člověk povídá (absolutely cancerous). Ale dostal jsem se úplně někam, kam jsem nechtěl.

FAKE people

O čem jsem doopravdy chtěl psát, je falešný postoj všech tam venku. Ať už jsou to všichni, kdo točí videa, ať jsou to ty hezké slečinky (čti kurvy) co sledujete na instagramu, které denně přidají 5 fotek, jak mají super úchvatný život (jediný super úchvatný život má Dan Bilzerian a i ten přiznal, že prodělal 2 infarkty, při překročení doporučení denní dávky sexu a kokainu).

Nejsou to jen fotky typu: „takhle krásná jsme se už vzbudila“, přes krychli z make-upu není poznat kdo to vlastně je nebo: „na večeři s nejmilovanějším“, těsně po drsné hádce, proč se nejde do té nové vegan-gluten, gmo-free restaurace.

Jasný, nikdo asi nechce vidět, že jeho oblíbený instagramátor má i lidskou stránku a že občas prostě celý den leží v posteli a vzpamatovává se z hrůz světa. Přiznat lidskost na internetu je něco nežádoucího?

„Miluji právě tohle nové tričko (od mého sponzora)´´, i když je úplně stejné, jako to předchozí, jenom dali nálepku o 3 cm doprava a vy si ho musíte koupit za XXXYXYXY peněz. ,,Už ho máte!? Ne, tak honem.“ Přijde vám to povědomé? Je na tom něco špatně? Nebo je to v pořádku?

Bohužel, a je to jenom můj vlastní názor, jsme se ocitli ve společnosti, která k tomuhle lidi nutí. Bez sponzora nejste nikdo (nebo tak se to aspoň prezentuje), ale když ho chcete, děláte ze sebe prodejní „něco vulgárního“. Těžko to mít někomu za zlé. Taková je doba. Kdybychom nechtěli chodit v tom samém oblečení, co chodí ti, které sledují tisícovky a nekupovali tyhle věci po kvantech, nebyli bychom tam, kde jsme teď. (A tak jsme se dostali do bodu, kdy se i z našich přátel stávají novodobé prostředky reklamy (nezapomeňte, reKLAMa obsahuje slovo KLAM))

I can see Fake people

Upřímně, mě už nebaví sledovat tyhle OČIVIDNĚ pozérské fotky, nachystané tak, aby to vypadalo dobře (což je vlastně definice pozérství, ale chtěl jsem to podtrhnout!)

Rád uvidím normální fotku. Strhnutý mozol z těžkých deadliftů namísto přepumpovaných vzpřimovačů, jednu růži jen tak, než oooobr kytici půjčenou z obchodu, jídlo naházené do krabičky jen tak ledabyle, než pečlivě nachystaný talíř. Jenže takové fotky nepřitahují tolik pozornosti (navíc, když tam nebudou něčí kozy, tak nemáte na <3 ani naději).

Tím bych to uzavřel. Lidi buďte skuteční. (A prosím teď všichni na instagram mi zhejtovat všechny moje pics ;) )