Weekly Habbit II. Úlevové polohy

Hello the internet.

Tak jak se máte takhle v půlce ledna? Pro mě, stejně jako pro mnoho lidí z mého okolí, leden znamená pouze jednu věc. ZKOUŠKOVÉ. Běhá vám mráz po zádech, když to slovo jenom slyšíte? Pamatujete na krušná léta, kdy jste drtili přes noc do hlavy látku za celý semestr? Nebo právě tohle teď prožíváte? Pak určitě pokračujte ve čtení, bo (Ostrava mě dostává) se dozvíte něco ŠOKUJÍCÍHO (nebo taky ne).

Nehodlám tady nikoho moralizovat o učení ani nic podobného. K učení se vlastně ani nedostaneme. Spíš se pojďme pobavit o tom, v jakých pozicích se učíme.

Sedíme u stolu, ležíme v posteli, sedíme na posteli, ležíme na stole. Nebo jsem to překombinoval? Nicméně! Pozice, ve kterých se často nacházíme při takto stresující činnosti, jako je učení, se dají nazvat „úlevové polohy“.

Úlevové polohy

Terminus technikus označující pozici, či polohu, která je pro nás nejméně energeticky náročná. Sed s nohou přes nohu, sed se zkříženýma nohama či vyhrbení a zavěšení se do ne úplně správně zapolohované pánve.

- No a co jako? Čemu to vadí? Nebo proč bych se o to měl vůbec zajímat?
-Pokud budeme tyto pozice často využívat a nebudeme je nijakým způsobem regulovat a kompenzovat, s těžkou se potážeme.
-Ale PROČ?!
-BO! Budou u nás vznikat špatné stereotypy, čím více bude tento špatný stereotyp (například sedu) podporován, tím hůře se nám bude odnaučovat. Dále se budou oslabovat části, které v této pozici nejsou zapojené, když by právě při „zdravé“ variantě zapojené být měly. Na druhé straně máme svaly, u kterých bude docházet k přetížení, následnému zkrácení a popřípadě až k bolestivým stavům nebo funkční poruše. (Když si budete sedět na noze, tak vám ta noha upadne! Ne, tenhle případ nenastane, ale funkční porucha se může projevit jako problém při pohybu, který tam dříve nebyl.)

POMOC

Co udělat, pokud se nachytáte, že se nacházíte v úlevové poloze? Nepanikařte, nevolejte sanitku a ani se nemusíte modlit ke všem svatým, i těm jiným, aby vám pomohli vrátit se na správnou cestu. Všichni. VŠICHNI! Všichni máme nějaké úlevové polohy. Cílem není je úplně eliminovat, ale hrát si s nimi. Vědět o nich a vědět jak z nich ven.

Uveďme si příklad. Subjekt já.

Rád a často sedávám se zkříženýma nohama pod sebou. A to na židli, na posteli, kdekoli. Vím o tom. Dovoluji si tak sedět maximálně 10 minut v kuse. Pak jdou nohy nekompromisně pod stůl, tam, kam patří.

Když sedím takto zkřižmo, sedím zavěšený v kyčlích, tím pádem mám pánev rotovanou dovnitř, následkem jsou kulatá záda. A co se děje při kulatých zádech? Dochází k nadměrnému tlaku na určitý segment = přetěžování.

Vyřeším to tak, že si dávám pozor, abych takto neseděl. A když takto sedím, včas se opravím.

A co vy? Máte nějaké úlevové polohy? Víte co s nimi? Pokud ne, nebojte se napsat, milerád pomůžu. Od toho tu jsem, proto tyhle články píši.

Jako vždy, díky za přečtení. Jestli se článek líbil, nechte komentář nebo jenom palec nahoru. Nebo klidně napište zprávu. Budu rád, za každý ohlas.

Farewell the internet

Vidím divný lidi

Hello the internet.

And welcome to hate fest.

Pohodlně se usaďte a začtěte se do následujících řádků, ve kterých se snad nepoznáte (a pokud jo, tak je mi vás líto #someoffense).

Začal bych zeširoka. Dříve byly celebrity a veřejně známé osoby jenom ti lidé, kteří vystupovali v televizích. Předtím to byli spisovatelé a ještě předtím (co já vím, třeba…) vládnoucí vrstvy (politik, monarcha).

Dovoluji si tvrdit, že do jisté míry to všechno byli vzdělaní lidé (až na ty z televize, ale když měl někdo roli blbečka, tak jste to věděli). Byli to lidé, jejichž názory a vystupování bylo na úrovni. Dnes je tomu však jinak.

Youtubeři, blogeři, vlogeři…“celebrity“

Doslova každý si dnes může založit blog (přesně jako jsem to udělal já), youtubový kanál a cpát všem horem dolem svoje výlevy.

Jasně, je svoboda projevu a každý si může dělat, co chce. Jen mám občas divný pocit, když se podívám, kolik lidí sleduje některé youtuberské kanály. Takové množství lidí to nemůže myslet ironicky, proto se domnívám, že existují lidé, které zajímá, co tenhle člověk povídá (absolutely cancerous). Ale dostal jsem se úplně někam, kam jsem nechtěl.

FAKE people

O čem jsem doopravdy chtěl psát, je falešný postoj všech tam venku. Ať už jsou to všichni, kdo točí videa, ať jsou to ty hezké slečinky (čti kurvy) co sledujete na instagramu, které denně přidají 5 fotek, jak mají super úchvatný život (jediný super úchvatný život má Dan Bilzerian a i ten přiznal, že prodělal 2 infarkty, při překročení doporučení denní dávky sexu a kokainu).

Nejsou to jen fotky typu: „takhle krásná jsme se už vzbudila“, přes krychli z make-upu není poznat kdo to vlastně je nebo: „na večeři s nejmilovanějším“, těsně po drsné hádce, proč se nejde do té nové vegan-gluten, gmo-free restaurace.

Jasný, nikdo asi nechce vidět, že jeho oblíbený instagramátor má i lidskou stránku a že občas prostě celý den leží v posteli a vzpamatovává se z hrůz světa. Přiznat lidskost na internetu je něco nežádoucího?

„Miluji právě tohle nové tričko (od mého sponzora)´´, i když je úplně stejné, jako to předchozí, jenom dali nálepku o 3 cm doprava a vy si ho musíte koupit za XXXYXYXY peněz. ,,Už ho máte!? Ne, tak honem.“ Přijde vám to povědomé? Je na tom něco špatně? Nebo je to v pořádku?

Bohužel, a je to jenom můj vlastní názor, jsme se ocitli ve společnosti, která k tomuhle lidi nutí. Bez sponzora nejste nikdo (nebo tak se to aspoň prezentuje), ale když ho chcete, děláte ze sebe prodejní „něco vulgárního“. Těžko to mít někomu za zlé. Taková je doba. Kdybychom nechtěli chodit v tom samém oblečení, co chodí ti, které sledují tisícovky a nekupovali tyhle věci po kvantech, nebyli bychom tam, kde jsme teď. (A tak jsme se dostali do bodu, kdy se i z našich přátel stávají novodobé prostředky reklamy (nezapomeňte, reKLAMa obsahuje slovo KLAM))

I can see Fake people

Upřímně, mě už nebaví sledovat tyhle OČIVIDNĚ pozérské fotky, nachystané tak, aby to vypadalo dobře (což je vlastně definice pozérství, ale chtěl jsem to podtrhnout!)

Rád uvidím normální fotku. Strhnutý mozol z těžkých deadliftů namísto přepumpovaných vzpřimovačů, jednu růži jen tak, než oooobr kytici půjčenou z obchodu, jídlo naházené do krabičky jen tak ledabyle, než pečlivě nachystaný talíř. Jenže takové fotky nepřitahují tolik pozornosti (navíc, když tam nebudou něčí kozy, tak nemáte na <3 ani naději).

Tím bych to uzavřel. Lidi buďte skuteční. (A prosím teď všichni na instagram mi zhejtovat všechny moje pics ;) )

Neplenkujte! I.

Hello the internet. 

Dneska budu zase moralizovat. Jen,předtím než se vrhneme na „hejt“, dovolte mi lehké slovo úvodem.

Prosím vás, cokoli co napíšu (já, nebo KDOKOLI jiný na internet), neberte jako dogma, vždy je dobré pochybovat, vždy je dobré se ptát. Protože všechno se vyvíjí, před 10 lety byly vajíčka nezdravé, plné nezdravého cholesterolu a dnes již známe jinou „pravdu“.

Zrovna na poli nutritivních doporučení tyto změny všichni poměrně snadno pozorujeme. Ale vývoj nastává i v oblasti cvičení, rehabilitace, medicíny, vědy apod. A správný lektor by vás na možnost vývoje měl upozornit. 

Kam tím mířím uvedu na příkladu, ze kterého to snad bude patrné. A nebo raději na krátké pohádce?

Před dávnými časy, žili lidé a věděli, že Země placatou je, asi (?). Ano, ano, ta Země, po které chodíme i dnes, zdála se jim placatá a jak fest. Tito lidé prostí věděli, že v dáli nejsou vítáni hosti. Věděli, že voda teče přes okraje do neznáma, a kdo nespadne, toho sežere děsivá tlama. Pak ale přišel pán, Galileo se tuším jmenoval a všem ihned zvěstoval: „Poslyšte, vy hloupí lidé, Země placatou ni-bude. Kulatou je, to je pravda má. Jestlipak mi nevěříte, pozorujte oblaka.“ Vyřkl to náhle, všichni zaskočeni byli, „Co povídá ten blázen?“ a na hranici ho upálili. 

Chápete, co tím myslím? Neříkám přímo upalovat šířiče dogmatických informací, ale možná jeden dva exemplární případy by nebyly na škodu (žertuju, nebo ne?)

Tak a teď už k hlavnímu tématu.

Lidi, prosím vás!  NEPLANKUJTE!

Neplankujte, neprknujte, nevzporujte! Prostě ne! Je jedno, jak to nazvu. Nedělejte to. A už vůbec to nedělejte v nějakých 30 denních stupidních výzvách! A hned vám řeknu proč.

Když do googlu napíšu „plank“ (vzpor, nebo jiné heslo) a zobrazím si obrázky na prvních 30 stranách nenajdu správně PROVEDENÝ vzpor. WHAT!? Dobře to přeháním, ale už chápete, kam směřují mé myšlenky. První si řekněme, co se stane s někým, kdo není zaučený, jak správně provádět tento briliantní cvik a bude dělat vzpor, třeba v 30 denní výzvě.

První věc, co ho po 30 sekundách bude trápit, budou bedra. Pak to budou zase bedra. A zase bedra. Jenže ta bolest se bude stěhovat a začnou bolet kyčle, potom kolena a kotníky. Nakonec budou mrtvět a brnět celé dolní končetiny. Na druhou stranu to může jít i nahoru, začnou bolet bedra. Potom bude bolest taková divná pod lopatkama. Pak dostane ústřel (nebude moct otočit hlavu na stranu), z ústřelu můžou přijít migrény, a nakonec to skončí sebevraždou z nedostatku spánku a chronické bolesti, protože analgetika už nebudou pomáhat. 

Okey to jsem přehnal (dneska mám nějakou extrémistickou náladu :D, ale chápete to? Čím víc vás postraším, tím víc se toho budete bát a budete hledat informace jak na to (doufám (závorka uvnitř závorky, uvnitř závorky? (inception))).

A protože dlouhý články nikdo nečte. Dál pokračovat nebudu. Jednak proto a druhak mi snad už pojede zpožděný vlak (jen 25 minut, to je ještě v normě co České dráhy?). 

Takže čau, díky za přečtení a za jakoukoli zpětnou vazbu budu vděčný. 

 PS: to be continued