Sežral jsem moudrost světa!

Hello the internet...

„Co to děláš? Cvičíš to úplně špatně! Pocem! Ti to úkážu! Pusť mě k tomu! Vidíš ho jak má kolena před špičkama? Sakra co ty lopatky?“

Je vám to povědomé? Vypustili jste někdy něco podobného z úst? Já jo, nebo jsem si to aspoň myslel. A ne jednou. Nazval jsem to: Syndrom sežrané moudrosti světa.

O co tu jde. Budu teďka všechno vztahovat na sebe, ale mám pocit, že to platí i ve všech ostatních odvětvích ne jen ve fitness, fyzioterapii a trenérství.

Máš za sebou první rok školy a dozvěděl ses spoustu nových informací. Bez pochyby jsi za ten rok ušel velký krok a naučil ses vnímat věci jinak. Sleduješ jinak lidi, vidíš víc chyb, ale jsou to opravdu chyby nebo jenom máš v hlavě hlásek, který ti nafukuje ego a namlouvá ti, že jedině ty děláš všechny movementy správně ?

Nad každou vystrčenou lopatkou ohrnuješ nos, nad každým vtočeným kotníkem protáčíš oči a myslíš si něco o zkrácených adduktorech. Přesně něco takového mi občas šrotuje v hlavě.

Co s tím? Je důležité si uvědomit, že tohle je normální. Jsme mladí, plní idejí, snů a ambicí, ale přesto všechno, je velmi důležité nezapomínat na to, že ten hlas v naší hlavě nemusí mít vždy pravdu.

 Je důležité se na věci dívat z více úhlů. Moc se mi líbí myšlenka Ida Portála: „Neexistuje špatná pozice, jsou pouze pozice, na které jedinec není připraven.“ Myslím, že to dává smysl, když se nad tím zamyslíte víc a aplikujeme interpretaci Idova učňe Petra Růžičky, vyjde nám zajímavá věc. A to, že existují pozice, na které jedinec nemusí být připraven nikdy. Všechno je to o tréninku. Nemůžete si myslet, že tréninkem těžkých deadliftů se naučíte vzpírat. Nebo si myslet, že výměnou oleje na motorce, se naučíte opravovat letadla.  Ale to zabíhám někam, kam jsem nechtěl (opět).

Takže, jak si poradit s ego-hlasem? Nijak. Naučit se být trpěliví a ohleduplní. Necpat všem okolo vaši pravdu a co je hlavní. Nesmát se. Nikdy, nikomu (zase  to vztahuji na fitko, ne že půjdete do divadla a s kamennou tváří přejdete všechny vtipné repliky). Není špatné poradit někomu, kdo se zeptá. Je ovšem přinejmenším divné přijít k random cvičenci a začít ho opravovat. 

Tímhle bych to nejspíš dneska utl. Na závěr klasický motivační poster. Be humble, be honest but don’t correct anyone who doesnt appreciate it.

Díky za přečtení. Pokud máte námitky nebo připomínky nebojte se ozvat. Nově i na FB stránce Lifting Donut nebo třeba instragram dadda_s

               

Prvn rok na fyzioterapii

Hello the internet.

Jak už to bývá, ať i ta nejdelší cesta jednou dojde svého konce a tak i skončilo mé zkouškové. A tím jsem završil i první rok studia fyzioterapie. Jaké to bylo? Úžasné, ale ještě předtím vsuvka ke zkouškovému. 

Celé toto letní zkouškové mi připadalo jako cesta do Mordoru. Hlavně závěr, kdy mi ke studiu fyziologie krásně svítilo sluníčko a teploty se pohybovaly kolem 30°C. Vše se zvládlo, nerozpustil jsem se a dotáhl to do konce.

Takže, co jsem se dozvěděl? Strašný kvantum věcí, o kterých jsem neměl ani tušení. Jednou z věcí, která mě hodně překvapila, byla náročnost oboru. Popravdě, nečekal jsem, že po nás někdo bude chtít vyjmenovat všechny struktury na všech kostech, všechny svaly s jednotlivými úpony, inervacemi, povrchovými fasciemi, funkcemi a já nevím čím už vším, celý mozek, podrobnosti k jednotlivým útrobním orgánům a tak podobně (#studyanatomytheysaid). Chvílemi mi studium přišlo spíš jako náročnější (co se časové dotace týče) studium medicíny (hodnotím podle Ostravských mediků v prváku, kdy spolubydlící z kolejí měl 1. semestr 3 dny školu a zkouškové zvládl za 14 dní #justsaying).

Dál jsem se naučil hrozně podstatnou věc. Pozorovat lidi. Jak se pohybují, jak chodí, V ČEM chodí, co nosí, kde nosí (kabelky, batohy, krosny). 

Zkrátka, dřív když šla pěkná slečna po ulici, instinktivně jsem směřoval svůj pohled k sekundárním pohlavím znakům, teď… To dělám samozřejmě taky, ale pak se podívám co má na nohou, co dělá kotník, kam chodí kolena, jak se pohybují ramena a s nimi spojený krk (weirdo!!!).

Naučil jsem se víc vnímat své tělo, možná je to jenom pocit, ale myslím, že když vím jak ten pohyb má vypadat po fyziologické stránce správně tak když cítím, že se odchyluji od normy moc, tak třeba konkrétně ve fitku, snížím váhu a snažím se pohyb dělat kvalitněji.

Naučil jsme se učit. Protože naučit se anatomii vás naučí se učit. :D Doporučuju, všem.

S tím je spojená další vlastnost, kterou jsem nově nabyl. Ocelový zadek! Protože sedět 8 hodin, několik dní za sebou, nad učebnicí vás zocelí fyzicky i psychicky. 

A tak by se dal shrnout můj rok na fyzio. 

Jako vždy díky, za přečtení ;) mějte se, smějte se a užíjte si léto.

Neplankujte! III.

Hello the internet.

Dnes, slibuji, že naposledy, něco o planku. Jen nějaké doplňující informace, které mi byly vyčteny, že jsem přehlédl (tímto opravdu upřímně děkuji za připomínkování, prosím i ostatní, nebojte se mi napsat, klidně  i hejt, já a moje ego to sneseme =) ).

So...

 Kdy v tréninku plank zařazovat? Na začátku? Na konci?

Hluboký stabilizační systém, by se měl procvičovat, vždy na začátku tréninku. Můžete to brát jako formu rozcvičky, místo otrockého šlapání na kole či pásu si dát pár serií vzporu. 

Proč na začátku? Však břicho vždycky cvičím na konci tréninku.

Jenže tenhle HSS, nemůžeme tak úplně počítat mezi břicho. Jasně, patří sem m. transversus abdominis (viz. Minulý článek) ale zároveň i bránice (aka diaphragma (#latina)) a svaly pánevního dna (o těch minule zmínka nepadla, za což se omlouvám, upřímně, zapomněl jsem na ně). Navíc u cvičení tohoto typu nám jde především o kvalitu provedení, než, jak je to mezi konvenčními cvičenci zaběhlé, o kvantitu. Tím chci říct, že 5 x 30 sekund ve vzporu s kvalitní aktivitou HSS bude mít lepší účinek než 3 x 60 sekund, kdy posledních 20 sekund budu držet slzičky na krajíčku z neúnosné bolesti v bedrech. Tím se dostáváme k další otazce.

Jak dlouho cvičit plank, jak dlouhá by měla být jedna serie?

Krásná, záludná otázka. Je velmi složité na ni správně odpovědět. Věřím, že se mezi námi najdou cvičenci, kteří mají HSS natolik silné, že dokážou udržet správné nastavení ve vzporu i klidně 2 minuty (btw. Nový světový rekord ve vzporu je 8 hodin a 1 minuta, ŠÍLENÝ), na druhou stranu většina konvenčních cvičenců zvládne udržet správný vzpor 25 – 40 sekund (MAX). 
Za mě osobně, naložit si kolik zvládnu. Pokud jsem úplný začátečník zkusit 3 x 20 sekund. A postupně POMALINKU!!! navyšovat zátěž.

Nový světový rekord ve vzporu

Jak poznám, že vzpor už nedržím správně?

Jednoduše, začnou mě bolet bedra. Další otazka!
Ne, opravdu to není tak jednoduché. Bolest v zádech, je určitě ukazatelem kvality provedení, ale řekl bych, že je až tím nejkrajnějším bodem, po který bych neměl nikdy dojít.
Takže jak poznám, že to dělám špatně. Řeknu to hloupě, ale musím to cítit. Cítím, že už to nezvládám stabilizovat jenom břichem, cítím vysílení, hůře se mi dýchá. Vzpor opravdu není cvik, který začnu v pondělí minutou a v pátek ho udržím hodinu. 

Jak často vzpor zařazovat?

Nevidím v tom žádnou překážku dělat ho každý trénink. Pokud trénuji 3x týdně, určitě nedojde k „přetrénování“.  

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Moc díky za přečtení a za jakékoli ohlasy. =)

Neplankujte! II.

Hello the internet.

Pokud se nepletu, skončili jsme sebevraždou, někoho, kdo dělá špatně plank. Jasně, je to hyperbola. Ale ta bolest v bedrech je velmi skutečná. Mezi další nežádoucí efekty může patřit bolest trapézového svalu, za krkem, pod lopatkami. Tohle jsou nežádoucí účinky, které špatně prováděný vzpor má. Povíme si, jak to má vypadat správně.

Zaprvé, správně prováděný vzpor primárně cílí na „střed“ těla. Tady patří hluboké břišní svaly, bránice etc. To znamená, že je hrozně důležité správně pracovat s dechem, který by měl primárně cílit do oblasti břicha (tím nemyslím nafouknout břicho aka Otesánek, ale naučit se pracovat s tím hlubokým břišním svalem). 

Myslím, že nemá moc cenu rozebírat anatomii musculus transversus abdominis (TEN, hluboký břišní sval), pro vaši potřebu stačí, když si ho představíte jako nafukovací kruh kolem břicha, který při každým nádechu chcete pomyslně nafouknout (v pokročilejší části podržet jeho kontrakci). 

Právě tento sval, tak hluboce podceňovaný všemi konvenčními cvičenci (i trenéry, spousta z „pseudo-trenérů o něm ani neví (smutné)), nám pomáhá držet vzpřímenou polohu těla, vytváří nitrobřišní tlak, chrání vnitřní orgány a tak dále a tak dále.  

m. transversus abdominis

 (Jen pod čarou, kenhub.com, výborná stránka pro anatomy začátečníky)

Tak teď jsem si úplně přetrh proud myšlenek, o čem vlastně píši. Jo! Vzpor.

Rozebereme si vzpor na předloktích, ten mi osobně přijde méně náročný, než vzpor v kliku, kdy musím uhlídat navíc i postavení loktů a dlaní na podložce. 

Při vzporu na předloktích kladu ruce dlaněmi nahoru, tak abych měl loket vždy pod ramenem. Tím si zajistím ideální oporu ve 4  bodech (2 lokty (předloktí), 2 nohy). Tím, že mi dlaně směrují nahoru, dochází k tomu, že se mi lépe zastabilizují lopatky, které je většinou velmi těžké uhlídat. Dlaněmi bych se o sebe neměl opírat. Tlak dlaněmi proti sobě by zapříčinil aktivaci prsního svalu, který by mohl mít tendenci přetahovat ramena dopředu a tedy rozhazovat chudáky lopatky.

 Hlava by měla být vždy v postavení trupu. Mnemotechnická pomůcka, pro to co dělat s hlavou, je si představit knížku na temeni hlavy, kterou musím udržet u zdi. A vlastně proč jen mnemotechnická? Klidně si to můžu vyzkoušet. Osobně se mi více než knížka osvědčil overball, nebo něco podobného.

A co s nohama? Na internetu najdete různé postavení chodidel. Obecně platí, že čím šíře nohy od sebe tím je širší báze, tím by měl být vzpor jednoduší.  Já ovšem doporučuji držet oporu na šířku pánve. Kolena by měla být vždy pokrčená. Stejná poučka platí i u loktů při vzporu ve kliku. Protože:
 Jakmile jdu v  pohybu do maximálního kloubního rozsahu a v této pozici něco provádím, tak mi tuto pozici drží jen ten daný kloub a ne tkáň kolem kloubu, tedy svaly, které my chceme posílit.

To by bylo asi tak k jednoduchým základům jak správně plankovat.

Hypermobilní loket

Možná jsem to nezmínil, ale plank je extrémně náročný cvik, pokud jím chci cílit na posílení středu těla. Existují jednoduší variace, jak se naučit ovládat a správně aktivovat střed těla. Např. poloha 3. měsíce, nácvik správného dechového stereotypu, posazování pánve bez hýždí (za pomocí kouzel) apod. O tom zase někdy jindy =)

Díky moc za vaši přízeň. Mějte se krásně, teď už plankujte. A kdyby byl vás cokoli napadlo, nebo jsem něco napsal špatně. Dejte vědět.

Jinak sorry, že nedoplňuji text více názornýma obrázkama. Aktuálně při zkouškovém nemam moc čas něco nafotit a upravovat. Možná o prazdninách. Nebo nějaky video-log? Napište co by se vám líbilo.

Neplenkujte! I.

Hello the internet. 

Dneska budu zase moralizovat. Jen,předtím než se vrhneme na „hejt“, dovolte mi lehké slovo úvodem.

Prosím vás, cokoli co napíšu (já, nebo KDOKOLI jiný na internet), neberte jako dogma, vždy je dobré pochybovat, vždy je dobré se ptát. Protože všechno se vyvíjí, před 10 lety byly vajíčka nezdravé, plné nezdravého cholesterolu a dnes již známe jinou „pravdu“.

Zrovna na poli nutritivních doporučení tyto změny všichni poměrně snadno pozorujeme. Ale vývoj nastává i v oblasti cvičení, rehabilitace, medicíny, vědy apod. A správný lektor by vás na možnost vývoje měl upozornit. 

Kam tím mířím uvedu na příkladu, ze kterého to snad bude patrné. A nebo raději na krátké pohádce?

Před dávnými časy, žili lidé a věděli, že Země placatou je, asi (?). Ano, ano, ta Země, po které chodíme i dnes, zdála se jim placatá a jak fest. Tito lidé prostí věděli, že v dáli nejsou vítáni hosti. Věděli, že voda teče přes okraje do neznáma, a kdo nespadne, toho sežere děsivá tlama. Pak ale přišel pán, Galileo se tuším jmenoval a všem ihned zvěstoval: „Poslyšte, vy hloupí lidé, Země placatou ni-bude. Kulatou je, to je pravda má. Jestlipak mi nevěříte, pozorujte oblaka.“ Vyřkl to náhle, všichni zaskočeni byli, „Co povídá ten blázen?“ a na hranici ho upálili. 

Chápete, co tím myslím? Neříkám přímo upalovat šířiče dogmatických informací, ale možná jeden dva exemplární případy by nebyly na škodu (žertuju, nebo ne?)

Tak a teď už k hlavnímu tématu.

Lidi, prosím vás!  NEPLANKUJTE!

Neplankujte, neprknujte, nevzporujte! Prostě ne! Je jedno, jak to nazvu. Nedělejte to. A už vůbec to nedělejte v nějakých 30 denních stupidních výzvách! A hned vám řeknu proč.

Když do googlu napíšu „plank“ (vzpor, nebo jiné heslo) a zobrazím si obrázky na prvních 30 stranách nenajdu správně PROVEDENÝ vzpor. WHAT!? Dobře to přeháním, ale už chápete, kam směřují mé myšlenky. První si řekněme, co se stane s někým, kdo není zaučený, jak správně provádět tento briliantní cvik a bude dělat vzpor, třeba v 30 denní výzvě.

První věc, co ho po 30 sekundách bude trápit, budou bedra. Pak to budou zase bedra. A zase bedra. Jenže ta bolest se bude stěhovat a začnou bolet kyčle, potom kolena a kotníky. Nakonec budou mrtvět a brnět celé dolní končetiny. Na druhou stranu to může jít i nahoru, začnou bolet bedra. Potom bude bolest taková divná pod lopatkama. Pak dostane ústřel (nebude moct otočit hlavu na stranu), z ústřelu můžou přijít migrény, a nakonec to skončí sebevraždou z nedostatku spánku a chronické bolesti, protože analgetika už nebudou pomáhat. 

Okey to jsem přehnal (dneska mám nějakou extrémistickou náladu :D, ale chápete to? Čím víc vás postraším, tím víc se toho budete bát a budete hledat informace jak na to (doufám (závorka uvnitř závorky, uvnitř závorky? (inception))).

A protože dlouhý články nikdo nečte. Dál pokračovat nebudu. Jednak proto a druhak mi snad už pojede zpožděný vlak (jen 25 minut, to je ještě v normě co České dráhy?). 

Takže čau, díky za přečtení a za jakoukoli zpětnou vazbu budu vděčný. 

 PS: to be continued