Hello the internet.
Tak jak? Určitě vás zajímá, jak to teda dopadlo s mým
nervovým zhroucením a následnou adikcí k narkotikům.
Bohužel vás asi zklamu, zase tolik se toho nestalo. Byli
jsme dopředu varování, abychom si tyto diagnózy nebrali příliš osobně, protože
na každém se najdou nějaké ty nefyziologické „mutace“.
Co jsem tedy začal dělat, abych se přibližoval fyziologii?
Především jsem přehodnotil svůj přístup k tréninku.
Pryč jsou ty doby, kdy jsem na každý trénink pospíchal hned po posledním
zazvonění, oznamujícím konec hodiny. A
už ani po tréninku nedělam kardio v podobě zběsilého úprku na autobus.
Začal jsem se před tréninkem více rozhýbávat. Když mám
opravdu čas dávám si 5-8 minut na páse, když čas není, alespoň procvičím a
zahřeju klouby různými krouživými, točivými a „přirozenými“ pohyby. Po tréninku
téměř vždy, když nezapomenu, následuje ještě i strečink. V krátkosti řeknu
jen, že zkrácený sval hůře regeneruje a je náchylnější ke zraněním.
Dále jsem se více zaměřil na CORE cviky. Tedy na cviky na
hluboký stabilizační systém, především na vnitřní břišní svalstvo. V rychlosti se jedná o nějaké vzpory,
cviky na balančních podložkách, chůze po 4 (moje oblíbené) apod.
Tím byla tedy započata moje cesta k „normálnosti“.
Takže tak. Díky za
přečtení, opět najdete mě na instagramu
jako dadda_s, tak sledujte, srdíčkujte, pokud se vám články líbí sdílejte.
Žádné komentáře:
Okomentovat