Hello the internet.
Dneska bych se chtěl bavit o něčem, co jsem poslední dobou
zpozoroval na videích různých atletů ať crossfitových, vzpěračů či trojbojařů.
Jedná se o fenomén zvaný „winning ugly“. Ošklivé vítězství,
chcete-li být nacionalističtí.
Já osobně tento pojem chápu jako dosažení vítězství za
každou cenu. Vztáhneme-li to na fitness svět, bude se téměř vždy jednat o
hotovou sérii, wod, opakování, ale za cenu špatné techniky.
Did you win ugly?
Každý z nás to zažil. To neznatelné přidřepnutí u striktního
shoulder presu, kolena vrotovaná dovnitř při těžkém dřepu, či povolení zad při
těžké mrtvole. Stojí to za to?
Z mého pohledu fyzoše NE. Z mého pohledu ambiciózního
cvičence s napoleonským komplexem, SAKRA JO!
Pohled Napolena.
Kde často vidím tohle winning ugly - je crossfitový gym. Je strašně deprimující
zaostávat za svým úhlavním sokem. A tedy i člověk jinak velmi čestný a poctivý
může neúplné opakování počítat jako úplné (#brorepscounts). Toto ještě není
problém, ale pouze do doby, než si na tenhle fakt zvyknete a na závodech
dostanete no-rep při každém druhém opakování, na které normálně zvyklí jste.
Shora popsaná situace ještě toliko ohrožující není, až na
vaše (moje) ego. Kde ovšem o zdraví jde, jsou situace v gymu, kdy velmi
často u mrtvého tahu dochází k poměřování čurá** eh.. pánských orgánů
lásky.
Znáte to. To si tak jedete mrtvolu, dostáváte se na těžké
dvojky, trojky. Najednou dojde Pepa z vedlejší dědiny a nerozehřátý, ještě
pusu špinavou od nakopávače, jde tahat vaši těžce naloženou činku.
Pravidelně se stávají dvě věci. Buď činku vůbec neodlepí,
předtím stihne vystřihnout pózu „srací pes“, nebo činku odlepí, vytáhne, ale
při zádech kulatých, že čekáte, jestli něco praskne, nebo vyletí meziobratlová
ploténka.
Pohled fyzoše
Technika by vždy měla být na prvním místě. Je nutné si
uvědomit, pro co cvičíte. Většina z nás se chodí do gymu odreagovat, vybít
zlost, kompenzovat celodenní sezení. Málokdo chodí do gymu s přímým
záměrem přivodit si zranění. Já aspoň nikoho takového neznám…
Jak řekl Rich Froning: „Na tréninku poslouchej své tělo, na
závodech mu řekni, ať je zticha.“
Kdybych chtěl s Richem polemizovat, řekl bych, že ani
na závodech bych neměl překročit hranici svého těla. Nejde o život. Ale tady by
se zase ve mně ozval Napoleon a udělal všechno, co by bylo v jeho silách,
dotáhnout to do posledního opakování.
Abych to shrnul. Trénink je místem pro 100% sledování
techniky. Pokud je váha těžká, uberu si, pokud si nejsem jistý technikou,
zeptám se couche (trenéra, kohokoliv).
Závody na druhou stranu jsou místem pro 110% sledování
techniky. Nevěřím, že špatná technika povede k benefitům. V nejlepším
případě nedojde ke zranění a vy zvládnete to samé, co s technikou
správnou. V horším případě se zraníte.
Nechci se zbytečně opakovat. Technika - vždy na prvním
místě. No matter what…
Žádné komentáře:
Okomentovat