"Lajf" report I.

здравствуй интернет

Přišel únor, skončilo zkouškové, začala škola. 

Během tohoto krásného ročního období, na které se všichni studenti těší, jsem já stíhal jen jíst, učit se a prokrastinovat (schoulený v klubíčku u filmů, seriálů). Teď už ale k reportu samotnému.   

       

Co nás čekalo? 5 zkoušek, pár zápočtů včetně nejnáročnějšího týdne během studia vůbec a to povinného (!!!)  lyžařského výcviku, který jsme měli hned 3. týden v lednu. Peklíčko.

Začal jsem pomalinku a první týden jsem si dal jenom 3 zkoušky a jeden zápočet. Jednalo se o zkoušku a zápočet z první pomoci (ano, uměl bych vás (asi) zachránit, třeba když se říznete, tak leukoplast umím nalepit perfektně), zkoušku z úvodu do kinezioterapie a rehabilitační propedeutiky.

„Ízy pízy“, rozjel jsem se pěkně. Áčko z „PPčka“ i z „UKINU“ mi dodalo chuť se učit. Ovšem u „Repek“ už se mi tolik nedařilo. Přiznám se, nevěnoval jsem studiu tolik času, kolik si problematika toho předmětu žádala, ale to jsem celý já. Další týden přišla biologie, které jsem se vůbec nebál, ale bát jsem se měl. Finální D svádím na špatný spánek a otravnou cestu do Ostravy. 

Nadešla hodina biofyziky. Zkouška, ze které jsem měl velké obavy, ale nakonec i po poměrně špatném výsledku z připouštěcího testu následovalo hezké Béčko.  

Potom přišel na řadu lyžák… Nekomentuji, ale všichni jsme ho zvládli ve zdraví, téměř. Největší poškození zaznamenaly hlavně naše játra a peněženky. 

Po lyžáku mě ještě čekal zápočet z fyziologie a anatomie. To jsou, pro ty, kdo se neorientují v zdravotnických předmětech, ty nejlepšejší předměty.

Fyziologie byla super, 650 možných otázek, které bylo potřeba zodpovědět, vypsat, vytisknout a naučit se. Po 3 probděných nocích a prospaných dnech jsem zápočet zvládl. 

Nastal čas anatomie. Naštěstí jsem měl z průběhu semestru nějaké základy, a tak bylo na čem stavět. Ovšem ty „základy“ byly velmi chatrné, a tak mi spousta věcí připadala nová, neznámá a co hůř, naprosto NENAUČITELNÁ. Hrůza. Celá příprava trvala od pátku do pondělního odpoledne, kdy jsme na 14:00 přišli na zkoušku. V naprostém klidu, bez jakýchkoliv plánů na útěk, přeložení termínu či sebevraždu, jsme čekali 2,5 hodiny, než se na nás dostala řada. 

Pak jsem si vytáhl svaly břicha, zasmál se, zvládl to a opil se.

Takové bylo zkouškové. 5 týdnů stresování, přejídání se, vytvoření závislosti na kofeinu, přesunu BMI do obézní populace.

Ale je to za mnou a nemůžu se dočkat na konec letního semestru.

Danny vás (m)učí I.

Hello the internet.

Moje inaktivita došla až do bodu, kdy jsem si dal předsevzetí, že budu psát! Protože není nic krásnějšího, než když stojíte takhle ve fitku, přijde za vámi „Mamut“ a řekne: „Četl jsem nějaký tvoje články Dane. Dobře to píšeš. Jen tak dál.“  Takže speciální poděkování patří Mamutovi, jednomu z oblíbených čtenářů.

Abychom se někam mohli pohnout kupředu, musíme si říct něco o možná méně záživných tématech. Na řadu přichází terminologie!

Určitě každý už někdy slyšel něco jako agonista, synergista, pokud ne tyhle dva, tak antagonistu, jste určitě už potkali. Tihle 3 „bratři“ jsou tu, aby bylo jednodušší vysvětlit, co jaký sval dělá.

Povíme si pohádku o 3 bratrech Agonistovi, Synergiostivi a Antagonistovi. Tak se pohodlně usaďte a začtěte se (doporučuje se číst dětem před spaním :D)

Bylo, nebylo za sedmero horami a sedmero řekami se nacházelo království Musculanie. V tomto království vládl spravedlivý, ale mocný král Musculus a měl tři syny. Agonistu, Antagonistu a Synergistu. 

Dva z bratří Agonista a Antagonista byli dvojčata. Jak už to mezi bratry bývá, tak i zde vládla velká rivalita. Bratři stáli vždy proti sobě. Nikdy se na ničem neshodli. A to nebylo vše, tak to přeci u bratrů často bývá. Ale když jeden chtěl jít nahoru, druhý dolů, když jeden chtěl bílé šaty, druhý musel mít černé. Jakoby byli sami sobě opakem. 

Rivalita mezi nimi neustávala ani ve sportu. Při běhu do kopce vítězil Agonista, ovšem když se běželo z kopce, vítězil Antagonista.

Abychom to správně pochopili, jejich vztah nebyl naprosto nenávistný. Ač se bratři měli rádi, vždy se chovali opačně.

A co poslední bratr,Synergista? Ten vždy pomáhal Agonistovi.  Neměl se totiž s bratrem Antagonistou rád tak vždy držel s bratrem Agonistou.

A tak spolu bratři koexistují až dodnes. 

Teď ještě rekapitulace pro dospělé.

První bratr jménem Agonista je ten hlavní, označuje se tak sval, který vykonává pohyb primárně. Uvedu příklad na bicepsovém zdvihu s velkou osou ve stoje.  Tento pohyb si každý dokážeme lehce představit, který  sval bude na té paži, (ne ruce! ruka je označení pro dlaň) ten který vykonává pohyb a „zabírá“ nejvíce? 

Jup, je to biceps (dvouhlavý sval pažní, musculus biceps brachii), (když už jsme se dali do toho vzdělávání tak ať to děláme pořádně!)

To bychom měli bratra Agonistu  - označení pro sval, který vykonává pohyb. (zapamatovat)

Antagonista, bratr, kterého nikdo nemá rád, černá ovce rodiny, vždy proti proudu. Je sval, vykonávající pohyb opačný. U příkladu bicepsového zdvihu je tímto svalem triceps.
 A co nejmladší bratr Synergista. Synergista má Agonistu raději než Antagonistu, tak mu pomáhá pohyb vykonávat. 

Pochopili jsme? Kdyby ne, klidně napište do komentářů, zkusím to osvětlit ještě jinak.

To je pro dnešek vše, moc děkuji za přečtení, dnes to bylo takéé poučné. Jako vždy, najdete mě na instragramudadda_s, pokud se vám článek líbil, sdílejte, diskutujte, cokoli.

Cesta k "normálnosti" - Úvodník

Hello the internet.

Tak jak? Určitě vás zajímá, jak to teda dopadlo s mým nervovým zhroucením a následnou adikcí k narkotikům. 

Bohužel vás asi zklamu, zase tolik se toho nestalo. Byli jsme dopředu varování,  abychom si tyto diagnózy nebrali příliš osobně, protože na každém se najdou nějaké ty nefyziologické „mutace“. 

Co jsem tedy začal dělat, abych se přibližoval fyziologii? 

Především jsem přehodnotil svůj přístup k tréninku. Pryč jsou ty doby, kdy jsem na každý trénink pospíchal hned po posledním zazvonění, oznamujícím konec hodiny.  A už ani po tréninku nedělam kardio v podobě zběsilého úprku na autobus. 

Začal jsem se před tréninkem více rozhýbávat. Když mám opravdu čas dávám si 5-8 minut na páse, když čas není, alespoň procvičím a zahřeju klouby různými krouživými, točivými a „přirozenými“ pohyby. Po tréninku téměř vždy, když nezapomenu, následuje ještě i strečink. V krátkosti řeknu jen, že zkrácený sval hůře regeneruje a je náchylnější ke zraněním.  

Dále jsem se více zaměřil na CORE cviky. Tedy na cviky na hluboký stabilizační systém, především na vnitřní břišní svalstvo.  V rychlosti se jedná o nějaké vzpory, cviky na balančních podložkách, chůze po 4 (moje oblíbené) apod.  

Tím byla tedy započata moje cesta k „normálnosti“.  

Takže tak.  Díky za přečtení,  opět najdete mě na instagramu jako dadda_s, tak sledujte, srdíčkujte, pokud se vám články líbí sdílejte.

Moje první fyzio aneb "jsem" v pořádku

"Zničený trojbojař"

Hello the internet.

Dneska se s vámi chci podělit o zkušenosti ze školy. /Hromadná panika a následný útěk od obrazovek/ Ne, nebojte, nechci do Vás hustit nic z odborných předmětů jen se podělit o vidinou mého nebohého těla po cca 3 měsících na téhle škole.

První cvika na předmětu s názvem Rehabilitační propedeutika (šílený název přitom velmi jednoduché osnovy) dále jen REPP, vypadaly asi takhle:
Všichni jsme se představili a řekli důvod, proč jsme si vybrali tuhle školu a jestli máme nějaké problémy. Nějak se poštěstilo, že jsem šel až poslední tak jsem si svou 15 minutovou přednášku mohl v klidu předpřipravit… Celé tohle velkolepé vystoupení jsem završil slovy, že nechápu, jaktože ostatní jsou tak moc zničení (dle jejich slov, kdy popisovaly jak toho bolí záda, tu bolí kotník, tu koleno) a já trojbojař, i přes každodenní vystavení enormním zátěžím jsem úplně v pohodě a nic mě nebolí. Naše doktorandka Eliška se na mě podívala a jen s úsměvem dodala  „Uvidíme“.

Pokračovalo se dál. Na další hodině jsme už začali něco dělat. Zkoušeli jsme na sobě napalpovat (nahmatat) orientační body na lidském těle (pro info. to je například olecranon nad ramenem, poslední krční obratel atd.) To byl první okamžik, kdy jsme se začali všichni před sebou svlékat (ANO, máme smíšené skupiny). Ale pryč od toho. Po té co jsem se ocitl bez trička a kolega se mi snažil nahmatat něco přes má zatuhlá ramena, přišla k nám Eliška. Když spatřila moje záda vyjekla strachem, propukla v pláč a poslala někoho pro kněze, že ten člověk s námi dlouho nebude.

Ne, tak strašné to nebylo, ale opravdu se podivila nad tím, že mě nic nebolí. A teď už k tomu co mi vlastně je. Mimo brutálně přetížené svaly, které drží vzpřímenou polohu těla (tím brutálně myslím tak moc, že mi nejdou nahmatat zadní spiny na pávni – to jsou jedny z orientačních bodů co jsme se učili palpovat), mimo omezený pohyb v levém ramenním kloubu, mimo špatně rozvíjený příčný břišní sval (část CORE), mimo zvýšenou mobilitu v pravé kyčli a levém loktu, jsem úplně zdravý.

Samozřejmě jsem se z těch všech negativních informací psychicky zhroutil, začal brát antidepresiva, kouřit trávu, nitrožilně si podávat alkohol a abych si jen neškodil nasadil jsme testosteron a růsťák.

O tom jak to všechno řeším zase příště. 

Díky za přečtení =) jestli máte chuť najdete mě na instagramu @dadda_s =)

Cau

I am back!

Hello the internet. Jsem zpátky!

Popravdě už jsem si myslel, že se na blogování vykašlu, ale jsme taková malá kreativní duše, která si občas potřebuje vy(b)lít srdíčko. 

Za výmluvu odmlky můžete klidně označit to, že jsem začal studovat v Ostravě fyzioterapii. Takže se vymlouvám na to, že toho bylo ze začátku moc (i když teď je učení ještě víc). Abych toho neměl málo, tak jsem se rozhodl udělat si trenérský kurz. A pak taky faktor znovu-zvyknutí si na vysokoškolský život. 

Takže tak.

O čem bych chtěl následně blogovat…
Hlavně o propojení fyzio s silovým tréninkem. O silovém tréninku, fitku, fitku  a fitku… 

Taky jste si asi všimli, že už nepíšu česko/anglicky. Nějakou rozumnou výmluvu nemám. Třeba, zase ten čas (a teď mě omluvte, jdu se znovu podívat na všechny díly vikingů…).